neděle Zmrtvýchvstání, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 27.3.2016
Jsem rád, že Velikonoce jsou... Bez včerejší noci, bez Ježíšova vzkříšení by víra byla podvodem a lží. Díky za zprávu, že Bůh tak miloval svět, že poslal jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný...
Plně žít znamená i vědomě umírat. Každým ranním probuzením se pomalými krůčky blížíme ke smrti. Žít je stále něco opouštět. Abych něčeho dosáhl, musím něco opustit. Abych mohl stát na tomto místě, musím opustit místo jiné. I náš Pán se vzdal života, zemřel, aby svým zmrtvýchvstáním daroval věčnost života nám všem... - Naštěstí „vzkříšení“ je poslední slovo, po kterém nepřichází už žádné slovo zlé. Vzkříšení je poslední skutečnost, vzkříšení je život, láska v plnosti, která nemůže být ani za něco vyměněna, ani něčím nahrazena, ani zrušena. Vzkříšení je věcí definitivní...
Jsem rád, že Velikonoce jsou... Mají v sobě sílu. Ona vychází z brzkého rána, kdy ženy a učedníci svědčili, že viděli zmrtvýchvstalého Pána Ježíše. Ta zvěst byla tak silná, že změnila začátek týdne na vrchol. Co bylo u Židů dnem obyčejným, u křesťanů se stalo svátečním. V této síle zmrtvýchvstání se apoštolové začali scházet a tím převedli starozákonní příkaz o slavení svátečního dne na první den po sobotě, na první den v týdnu. Od tohoto času se věřící v prvotní církvi scházeli v neděli k modlitbě a k lámání chleba - ke slavení eucharistie, mše svaté, památky Ježíšovy smrti a jeho vzkříšení. - První křesťané přicházeli slavit nedělní eucharistii s radostí, že se mohou setkat s Ježíšem. Riskovali všechno, i svůj život. Obdivujeme je za to a připomínáme si je. Ale my žijeme dnes, a pouhý obdiv nestačí. Je třeba ve svědectví jejich věrohodnosti pokračovat. Právě teď a nyní. - Každá neděle - to jsou malé Velikonoce. Nejde o to, jestli mám nebo nemám chuť jít do kostela, ale o naši osobní odpověď na Boží pozvání, kterým nás Kristus volá ve svůj den k sobě... Svolává nás, abychom jako farnost slavili památku jeho umučení a zmrtvýchvstání. - Ten sváteční den má být dnem modlitby a duchovního povznesení; dnem rodiny, časem rozhovoru, společné hry nebo výletu s dětmi. Je časem odpočinku a ušlechtilých zájmů. Také by bylo dobré v neděli odbourat všechno to nedobré, co se ve shonu týdne nahromadilo...
Jsem rád, že Velikonoce jsou... - Probuzení přírody a příchod jara mě sice potěší, ale skutečnost, že Ježíš vstal z mrtvých a pozval mne i tebe k pochopení daru života, je nade všechno. Díky jemu je lidský život plnost zážitků, snů i radosti. Je plodným obdarováním jiných, společenstvím s druhými v lásce. Je to nesení očistných bolesti; je to skrze Krista přijetí smrti jako brány do života...