1. postní neděle B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy,
18.2.2018 1 M 9,8-15 Ž 25 1 Pt 3,18-22 Mk 1,12-15
Na první postní neděli se v každém ročním cyklu čte evangelium, že se Ježíš po svém křtu odebral na poušť. Avšak zatímco Matouš i Lukáš poctivě líčí, jak byl Ježíš na poušti pokoušen, Marek shrnuje Ježíšovu zkušenost na poušti pouze do dvou kratičkých vět... S pokoušením je to jako s pastí na myš. Když myš uvidí jídlo v pasti, řekne si: "Výborně, někdo mi nachystal dobré jídlo." A neuvažuje nad pastí. - Podobně i ďábel chystá člověku pasti a chce ho obrat o Boží lásku. - Past má dvojí charakteristiku: jednak vypadá jako něco jiného; a potom je vždy silnější než stvoření, kterému je určena... - Ďábel taky pracuje tím způsobem, aby past vypadala jako něco „jiného a neškodného“; a potom je past silnější než my, tedy nejsme schopní se z ní samy (bez Boží pomoci a odpuštění) vymanit... Poušť může být místem zkoušky a pokušení; ale i místem vedení Božím duchem. V evangeliu jsme slyšeli: „Duch vyvedl Ježíše na poušť“. - Marek o poušti moc nepíše. On ji svou mlčenlivostí přímo vytváří! Nepřináší vyčerpávající informace, o nichž bychom mohli hloubat, ale právě tato jeho stručnost vytváří přímo ideální podmínky k tomu, aby utichly naše spekulace a prostor dostal Boží Duch... Vede Duch Svatý i nás? Kam nás chce Duch vést v postní době? Umíme ho slyšet? - V postní době si obvykle dáváme nějaká předsevzetí, snažíme se o kající a dobré skutky, odnaučujeme se zlozvykům či procvičujeme ctnosti; čož je samozřejmě správné. Ale, naším cílem nemá být jen nějaká „dokonalost pro dokonalost“, nýbrž splnění toho, co od nás Bůh očekává. Každý jsme jiný a Bůh to ví. On jediný zná naši osobní cestu. Základní rysy toho, co od nás Bůh čeká, jsou však pro všechny stejné. Všem dal pravidla svých přikázání, od všech čeká, že budou plnit své povinnosti jako členové rodiny, církve, společnosti, či povinnosti pracovní... Každému dal svědomí, abychom je poslouchali... Poušť je místem, kde má hlavní slovo Boží Duch. To on má určovat, co je podstatné a co je druhořadé. On má rozhodovat o tom, kterou cestou se máme vydat a které se vyhnout. Někdy je totiž pohodlnější naplnit čas na postní poušti skvělými předsevzetími, které jsou sice dobré na „vykazování činnosti“, ale nevycházejí z víry, či lásky a nevedou k trvalému obrácení... Poušť, na kterou nás vede Boží Duch, se někdy těžko hledá a toto hledání vyžaduje z naší strany ticho a ochotu poslouchat. Právě tam (jak jsme slyšeli i poslední větu evangelia) je však i pro nás připravena pomoc andělů a právě tam i my najdeme sílu vyhnout se Ďáblovým nástrahám...