1. ADVENTNÍ NEDĚLE B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 29.11.2020
Iz 63,16-64,7 Ž 80 1 Kor 1,3-9 Mk 13,33-37
Každý nový začátek přináší určitou míru jak nejistoty, tak i naděje. Adventem vstupujeme do nového církevního roku. I přes všechny nejistoty a oče-kávání máme být lidmi optimistickými a plnými naděje, která je základní ctností adventu. Díky ní můžeme s důvěrou a odvahou hledět do budoucnosti... První čtení se zaměřuje zvláště na to, co jsme od Boha již obdrželi, abychom na tomto základě mohli očekávat jeho příchod... Z listu Korinťanům vyplývá, že je nutné osvojit si dvojí postoj: díkůvzdání a naději... Evangelium začíná i končí stejným pozváním: “Bděte!” (v. 33.37). Na otázku “proč” vlastně bdít? dostáváme odpověď: “Bděte, protože neznáte přesný čas.” (v. 33). - Druhá část podobenství odpovídá na otázku: „jak“ máme prožívat svou bdělost?... - Podobenství o člověku, který odchází na daleké cesty, uvádí, že tento muž nechává svůj „dům“ v rukou služebníků (v. 34). Tedy každý věřící je na základě křestního povolání, které od Krista přijal, zodpovědný i za rozkvět domu jako celku... - Naděje musí pravdivě a věrohodně zářit také v přítomnosti. Proto se spojuje s bdělostí a s připraveností jednat. V „domě“ církve obdrželi všichni nějakou službu; všichni tedy musí být služebníky. Služebník není vlastníkem svého života, ale život patří Bohu. V domě tohoto Pána nepatří nikdo sám sobě, nýbrž jemu; a pak skrze něj i ostatním lidem... Ježíš v nás svou výzvou vyvolává napětí očekávání. Nikoli strach, ale napětí. Napětí, které má být jedním z hnacích mechanismů naší víry, abychom nespouštěli oči z našeho Pána. Podobně jako řemen v motoru musí být správně napnutý, aby motor dobře pracoval, i naše víra potřebuje správné napětí, které bude neustále upírat náš zrak na Krista. Ježíš nechce, abychom se báli, ale abychom ho neustále následovali... --- Pane Ježíši, tys nám svěřil svůj dům - církev, i všechny naše bratry a sestry, abychom o sebe v očekávání tvého návratu vzájemně pečovali. Nedovol, aby naše ruce klesly strachem nebo únavou. Nazýváš nás služebníky: dej, ať v bližních poznáme tebe, který ses stal služebníkem nás všech... Ty nám nejen dnes, ale neustále říkáš: „Bděte!“. Učiň, abychom (stejně pozorně jako ti, kdo tráví noc ve volné přírodě a bedlivě sledují všechny noční zvuky, v nichž se snaží rozpoznat všechno důležité); i my pozorně naslouchali tvým slovům a podle nich i konali, aby se jednou naplnila naše naděje ve věčné blaženosti s tebou...
poznámka: možná by se dali použít jako vhodná mešní píseň, např. tyto z Kancionálu (hovoří o naději), i když nejsou adventní: 926; 515; 217; 590; anebo i tyto: 106; 121; 125; 311; 815; 820; 140; 715; 904 882;887; 483; 406 A,B; 985