1.1. PM Bohorodičky Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.1.2019
4 M 6,22-27 Ž 67 Gal 4,4-7 Lk 2,16-21
„Maria zachovávala všechny slova ve svém srdci a přemýšlela o nich“ (Lk 2, 19). - V církvi začátek kalendářního roku začínáme tím, že projevujeme úctu Panně Marii! Marie dostala jako Boží Matka privilegium přinést na tento svět Ježíše, pravého Boha a pravého člověka. Spolu s Josefem byla poctěna (i pověřená) výchovou Dítěte s dvěma přirozenostmi - božskou a lidskou, které byly úzce spojeny, ale jedna druhou nezastiňovaly. – Jako dobrý rodiče usilující o svatost, zajisté Ježíšovi vtiskly hodnoty jako: pracovitost, zbožnost, důvěra, milosrdenství, a další… a v dnešním evangeliu je zvlášť podčárnuta vlastnost, kterou Marie odevzdala Ježíšovi: rozjímat nad Božími slovy a skutky… Čas lidského života je relativní. Dává-li nám Bůh další den života, znamená to, že od nás očekává další úkon lásky na zemi. Na věci a na dny máme pohlížet, jako kdybychom to činili naposledy. (Možná tomu tak není, možná že je uvidíme zas, ale) pomáhá to k tomu, abychom Bohu ještě jednou řekli: "Děkuji." Nám všem hrozí nebezpečí, že uplyne čas našeho života, aniž bychom uviděli nesmírnou šířku Božích dobrodiní; hloubku Božích soudů; výšku Boží důstojnosti a délku Božích příslibů... Největším Božím darem je Kristus, který přišel v těle v plnosti času; přichází v eucharistii v přítomném čase a opět přijde ve slávě na konci času... Stále stejný Kristus přichází v plnosti času, v přítomném času a na konci času. Bůh nám dal čas a spolu s časem sám sebe. Také my dejme Bohu svůj čas a sebe. Nedávejme Bohu už jen zbytky času, kdy jsme unavení a ospalí. To, že při modlitbě občas usneme, není hřích; hřích je to, že si k modlitbě ustýláme. Modlit se i v posteli není špatné, ale dokonce chvályhodné; avšak modlit se pouze v posteli - není správné. Na začátku Nového roku nám dnešní druhé čtení nabízí dvě možnosti: - bud' budeme otroky každodenních nahodilostí a nutností - nebo budeme Božími dětmi, které z Otcových rukou přijímají vděčně den za dnem a do Otcových rukou vrací všechno vykonané podle jeho vůle a vnuknutí… Člověk není jen výsledkem genů; více či méně povedených rodin; škol; společnosti; šťastných a nešťastných okolností… Každý z nás máme rozum, vůli a Boží milost. I když nás lidé ovlivňují a ještě bolestněji se potýkáme s vlastními omezeními, přesto zůstává skutečností, že jsme stvořeni z lásky a pro lásku... Panna Maria není však jen Ježíšovou matkou. Je také Matkou Církve, tedy i každého z nás. Proto se denně svěřujme do její mateřské výchovy. Dovolme jí, aby nás učila svým příkladem, moudrostí a přímluvou: uvažovat o Božím slově a rozjímat o jeho lásce… - Kéž jako Maria uchováváme všechny Boží skutky ve svém srdci. Kéž se ve škole Matky Boží učíme nebýt otroky světa, ale Božími dětmi a dědici. Podle toho ať vypadají naše novoroční přání druhým a vlastní předsevzetí…