půlnoční

Zdá se, že dnes při různých zprávách ze světa spíše převládají zprávy horší nad těmi dobrými. Ale nám má být jasno, že křesťanství vždy a za všech okolností znamená věrnost jedné zprávě, která má název Evangelium, což znamená řecky radostná zvěst. Je to největší radost, jaká kdy byla člověku zvěstována. - Přitom ten dnešní noční příběh, na první pohled tak přívětivý a prozářený radostí, má v sobě cosi prorockého, co právě naše doba a společnost potřebují nutně slyšet, pokud vůbec chtějí objevit naději pro budoucnost. Velice by se mýlil každý, kdo by v tom příběhu viděl jen betlémskou vánoční idylku. Jde o mnohem víc. Nejde totiž jen o tři postavy, Josefa, Marii a děťátko. Jde o celou tehdejší společnost, která nebyla schopna ženě, jež za pár hodin bude rodit, dát místo, aby v obvyklých podmínkách mohla své dítě přivést na svět. Svatá rodina obcházela příbytky a nikde ji nechtěli. A tak nakonec, když společnost pro ně nemá místo, se dítě Ježíš rodí někde v jeskyni za městem. Jeho narozením však přišlo na svět světlo. Proto radost z jeho narození po tisíciletí je neměnná. Neboť ti, kdo v něho uvěřili a ještě uvěří, mají život věčný. A v tom je prorocké jádro příběhu; z toho plyne radost… 

Dnešní slavnost je tak významná, protože chce nám připomenout, že nejsme stvořeni k tomu, aby nás pohltila prázdnota hmoty, ale abychom objevili novou úžasnou inspiraci a sílu Božího pozvání k životu, lásce a k budoucnosti. Máme znovu objevit hodnotu sebedarování, oběti a lásky. Láska a oběť jsou dvě strany jedné mince. I tato naše noční bohoslužba je oběť, oběť mše svaté, kdy se Kristus na kříži obětuje až na smrt. Ano, Vánoce úzce souvisejí s Velikonocemi. V Eucharistii Kristus dává vše, co může dát. A v této oběti se jeho síla přelévá z jeho srdce do srdce našeho; do srdcí všech, kdo mají odvahu Krista následovat. - Mějme odvahu této naději a tomuto daru lásky a oběti nyní otevřít svá srdce, jako to dokázala Maria, Josef, i pastýři…