7. neděle velikonoční + (Životice přijímání) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.6.2025
Sk 7,55-60 Ž 97 Zjv 22,12-20 Jn 17,20-26
V poslední části Ježíšovy velekněžské modlitby má Ježíš starost o své učedníky a přimlouvá se za ně (ale platí to i za všechny následující generace)... Vrcholem této modlitby a vlastně celého Ježíšova sebezjevení je naše jednota s Ním a Otcem... Je pochopitelné, že tuto jednotu si nemůžeme vytvořit mezi sebou sami - je darem Božím a působí ji Duch svatý... Máme-li naplnit Ježíšovu touhu, abychom byli jedno mezi sebou navzájem (jako on je sjednocen se svým Otcem), musíme mít jeho Ducha; a s Ježíšem zcela spojit svůj život... Tato jednota dalekosáhle ovlivňuje všechno. Nejprve proměňuje náš život a následně proměňuje vztahy, které žijeme... Abychom vydávali světu věrohodné svědectví o jednotě, nesmíme zapomenout na naše sjednocení s Kristem, a otevřít se působení DS...
***
Pomalu se blíží prázdniny. - Děti, co byste si vzali s sebou na dovolenou, aby vám tam bylo dobře? (stačí odpovědět v duchu; a stačí vzít si jen jednu věc....) - Dobře... Teď otázku trošku pozměním: Koho byste s sebou vzali; a proč právě tohoto člověka; anebo tyto lidi? – Předpokládám, že asi protože se máte rádi a záleží vám na tom člověku (na těch lidech)... Ve čtvrtek jsme prožívali slavnost Nanebevstoupení Pána Ježíše. Odcházel z našeho viditelného světa do nebe... Ale ještě před tím - ještě před svojí smr-tí (slyšeli jsme to v dnešním evangeliu) se modlil za své učedníky... Modlil se, protože má nás rád... Na výlet bychom šli s někým, koho máme rádi – a to je dobře... Jak to tedy udělat, abychom v nebi nebyli bez těch, na kterých nám záleží, které máme rádi? - Když jdeme na výlet potřebujeme: cíl, směr a cestu, ale i pokrm (posilu) na cestu... Ježíš je cesta, pravda i život...; On je potrava (Eucharistie)...; On nás posiluje ve svých svátostech...; On kráčí s námi, abychom mohli být s ním věčně šťastní...