7. neděle velikonoční H.Životice, Pustějov, Kujavy 21.5.2023
Sk 1,12-14 Ž 27 1 Pt 4,13-16 Jn 17,1-11
Slova Ježíšovy modlitby před jeho umučením nám odhalují veliké tajemství jeho vztahu k Otci, ale také k učedníkům - tedy potažmo k nám a ke světu... Ježíš nás uvádí k Otci. "Pozvedl oči k nebi," říká evangelista. Nikoliv jen k obloze, ale k Otci. Ježíš všechno odezíral z Otcovy tváře, z jeho lásky; a tak jsme zváni i my, abychom znovu a znovu pozvedali své oči od světských starostí ke Kristu a skrze Krista k Otci... Ježíš nehledal slávu u lidí, ale tady výslovně prosí: "Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe." - Co to znamená? Sláva Boží není nic jiného než plnost lásky; vyzařování Boží lásky... A Ježíš žije z moci této lásky, která zachraňuje tím, že se za nás obětuje že nás navrací do důvěrného vztahu s Bohem. Boží sláva tady na zemi spočívá v tom, že i my milujeme Boží láskou; že se stáváme podobnými Synu; že jsme lidmi plnými Boží lásky... Sláva, již nám nikdo nemůže vzít, je hodnota, kterou nám dává Bůh; kterou máme v jeho očích... Syn usiluje o slávu Otce; Otec o slávu Syna; Bůh usiluje o slávu nás lidí; my pak máme usilovat o slávu Boží tady na zemi - tedy o své vlastní posvěcení. Všechno patří Otci, proto je všechno dar. Otec dává všechno Synovi (včetně nás) a skrze Syna nám dává všechen svůj život; svého Ducha i sebe sama. Moc Boží se neprojevuje jako ovládání či vlastnění, ale jako neustálé dávání... Ježíš tu prosí za své učedníky, ale neprosí za svět, jímž je zde znovu míněno světské smýšlení a jednání nepřátelské Bohu... Učedníci už "nejsou ze světa", i když ve světě zůstávají, protože už patří Bohu. Každý z nás křesťanů ve světě byl, ale už není - tedy nepatří světu. Nepatříme světu lži, pýchy, sobectví a násilí; patříme jen Bohu a Kristu... Žijeme z Boha v tomto světě, abychom dál pokračovali v Ježíšově poslání; abychom šířili Otcovu slávu; abychom se stali jeho slávou uprostřed tohoto světa...