7. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 20.2.2022
1 Sam 26,2-23 Ž 103 1 Kor 15,45-49 Lk 6,27-38
Pán Ježíš vždy jako první žil to, co říkal. Proto to také mohl chtít po svých učednících. Celým svým životem nám odkrýval, kdo je to Bůh a jaký je... Když dnes slyšíme to, co Ježíš říká, můžeme se cítit poněkud rozpolceně. Jistě s radostným souhlasem vnímáme Ježíšova slova o jeho Otci: je osvobozující slyšet, že Bůh je dobrý ke všem; že je Otec všech; že nemá raději jen ty hodné a zbožné - a méně rád ty ostatní; že miluje každého člověka, ať je jakýkoli... - Na druhé straně se ale můžeme zaleknout Ježíšova nároku být dokonalí; nebo si říci, že ideál je to sice krásný, ale pro reálný svět zcela nepoužitelný... Zkusme si nyní představit, jaké to je, když máme vážný problém s nějakým člověkem, skupinou lidí nebo institucí... Můžete si dosadit, koho je vám libo: nespravedlivého šéfa v práci; souseda dělajícího naschvály; nepřívětivou tchyni... Nebo někoho, koho třeba ani neznáme osobně, ale z médií: politika či politickou stranu; představitele jiného názorového proudu v církvi; cizince - obecně někoho, kdo je hodně jiný než já; má jinou životní filozofii a přístup k životu... Pocitů, které máme, když na někoho takového myslíme, je celá škála: vztek; nebo dojem, že kdyby ten druhý nebyl (nebo byl někde za sedmero horami), všechny moje problémy budou vyřešeny... - Všechno tohle nás dělá nesvobodnýma; uzavírá nás do sebe; a způsobuje plýtvání duševní energií a někdy může vést k velmi zoufalým činům... Když se učíme podřídit se Božímu Slovu, dostáváme se z otroctví nenávisti a strachu - do svobody dětí Božích... Samozřejmě budeme čelit odporu své staré přirozenosti. Avšak to je jen znamením, že jsme na správné cestě; a kdo vytrvá do konce, bude spasený...