úterý po 6. neděli velikonoční, Kujavy, H.životice, 24.5.2022, Sk 16,22-34
Pavel hlásal Boží slovo, trpěl za věrnost Kristu a dělal i zázraky... Důležité však je, že to vše přispívalo k evangelizaci a chvále Boží...
Nanebevstoupení Páně, Pustějov, Kujavy, Hl.Životice, 26.5.2022, Lk24,46-53
Věříme a vyznáváme, že Ježíš vstoupil do nebe jako pravý Bůh a pravý člověk. A pravý, skutečný člověk má tělo. A tak věříme a vyznáváme, že po zmrtvýchvstání Ježíšovo oslavené (ale stále lidské tělo) je v nebi... - „Když s nimi jedli, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma“ (Sk 1, 4). A nejenom tady Ježíš ukazuje, že tělo po zmrtvýchvstání je prostě tělo, a ne nějaké velikonoční strašidlo; že je to jeho tělo, které znají a které nelze zaměnit s jiným: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku“ (Jan 20, 27), že to je tělo stejné a současně jiné: „Když už při rybolovu v Tiberiadském moři nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on“ (Jan 21, 4). Prostě tělo. A s tímto tělem Ježíš vstupuje na nebesa... Co je to tělo? Jistě – souhrn atomů a molekul, ale biologové k tomu říkají, že ty se mění tak, že v mém dnešním těle prý není ani kousek hmoty, která toto tělo tvořila před sedmi lety... Takže přírodní vědy tu nepomohou... Nezbývá než jít o úroveň výš a zeptat se filosofie. Pak se dá říct, že tělo je znamením přítomnosti osoby. Když se podíváte sem, nevidíte mě, ale moje tělo, které sděluje, že tu jsem... A také, když se podíváme do rakve, vidíme to, co dříve bylo člověkem, ale už je tam pouze jeho tělo… Takže ani pohled filosofie nestačí... - Z pohledu víry, však tělo, které vidí Marie Magdalena u hrobu; emauzští učedníci na cestě z Jeruzaléma; a apoštolové při nanebevstoupení;... - je znamením reálné přítomnosti Zmrtvýchvstalého. Oni toto znamení navzdory nečekané zkušenosti zmrtvýchvstání poznali a pochopili... Proto říká Marie: „Rabbuni – to znamená: Mistře!“ (Jan 20, 16)... Proto říká Tomáš: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20, 28)... Proto říká Kleofáš a jeho společník: „Proč nám nehořelo srdce?“ (Lk 24, 32)... A ještě jedna poznámka: Ježíš je přítomen mezi námi i dnes, v Eucharistii... Neodskočí sem za námi, ale v Eucharistii je stále osobně přítomen právě tak jako v nebi... Proto má smysl tu být, protože být zde, znamená být tam, kde je On... Kristovo nanebevstoupení je nejvyšší čest, pocta a sláva, jaké se kdy člověku dostalo a dostane. Dnešní slavnost je tedy oslavou oslaveného lidství. Toto lidství, které bylo posvěceno vtělením, vykoupeno křížem a proměněno zmrtvýchvstáním, je nyní oslaveno Kristovým nanebevstoupením...