6. neděle velikonoční C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 22.5.2022
Sk 15,1-29 Ž 67 Zjv 21,10-23 Jn 14,23-29
Dnešní úryvek z knihy Zjevení mluví zase o nebi. Mluvit o nebi není vůbec jednoduché, protože nebe je něco, na co se těšíme, na co čekáme, co si nějakým způsobem každý z nás představuje...; ale také je to něco, co přesahuje naše myšlení, pojmy i slova,... - Obraz, který nám předkládá dnešní úryvek, je velmi působivý... Nebe je líčeno jako město, jako místo, kde Bůh přebývá s lidmi. Říká se, že každé město nebo vesnice je vizitkou těch, kteří tam žijí... Když se ve starověku řeklo „město“, tak tím nemysleli jenom ty domy, ale mysleli tím především obyvatele - ty, kteří tam přebývají... - Nebe (podle knihy Zjevení) je líčeno ve velké nádheře, jako by se tam pořád něco slavilo. My lidé dělíme dny na všední a sváteční. Ty sváteční máme raději, protože jsme spolu, je nám dobře. Takže NEBE je nám představeno jako slavnost; jako radost ze setkání Boha a člověka... A dál? Dál je nám představeno jako bezpečí... Pro obyvatele Středomoří každé město bylo symbolem bezpečí, protože mělo hradby... Bůh je však jediná a skutečná jistota bezpečí... - Každé hradby poskytují bezpečí, ale na druhou stranu zase to město také svazují, protože to město se může rozvíjet jen uvnitř... V té době žádné město nemělo dvanáct bran, to si nemohli dovolit, to bylo moc nákladné, aby se zabezpečila bezpečnost; nebe však má 12 bran a to ještě otevřené! Proč? Protože to je další rys – svoboda... „Člověče, můžeš přijít kdy chceš; můžeš přijít odkudkoliv; je jedno čím jsi byl předtím; je jedno jaký jsi; je jedno jestli jsi černý, bílý, žlutý; je jedno z jakého jsi národa; je jedno jakého jsi povolání... Můžeš přijít a můžeš zůstat; ale také nemusíš zůstat... I v tom je ta velikost Boží nabídky, že Bůh nikoho nenutí, aby zůstal. Nabízí, přál by si to, ale nenutí...“ - Ačkoli to v dnešním úryvku je vynecháno, mluví se tam také o materiálu, z jakého je to město postaveno, a vyjmenovávají se tam různé drahé kameny. Co to je drahý kámen, drahokam? - napovídá to už název, ale podívejme se na to z jiné strany. Kdy se ukáže jeho krása? Kdy se pozná, že to je drahý kámen na rozdíl třeba od nějakého obyčejného oblázku? - když na ten kámen zasvítí světlo. A to světlo je Bůh; světlem je Beránek... – Dále, proč se tady ještě vyjmenovává (my jsme to neslyšeli) tolik drahých kamenů? Protože tyto drahé kameny symbolizují právě nás lidi, naše schopnosti, všechno to dobré a krásné; všechno to, co umíme a co můžeme nabídnout k budování tohoto Svatého města... - Kniha pokračuje, že na těch branách jsou jména dvanácti izraelských kmenů a potom, že v základu těch městských bran je dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů... Izrael je tam zmíněn schválně proto, že jemu byla spása nabídnuta jako první, ale jsou pozváni všichni.... - Celý obraz nebe je potřeba chápat ve dvou rovinách. Jednak v té rovině „eschatologické“ (to znamená, že jednou, až přijde Pán Ježíš podruhé), tak skutečně až s Ním budeme v plnosti, tak to bude krásné; bude to slavnost; budeme v bezpečí; budeme svobodni; bude nám dobře; budeme se radovat... Ale člověk na to může říct: „No, jo, ‘jednou‘, ale co teď? Já žiji tento život teď.“ – Samozřejmě tenhle obraz platí i pro tento život, protože tento obraz nemáme chápat jenom jako něco, co je daleko od nás; ale máme ho chápat jako nabídku: „Člověče, můžeš vstoupit do tohoto Svatého města už teď.“ Boží království už je teď tady. Není sice ještě ve své plnosti, ve své nádheře, ale je už teď tady mezi námi. Je mezi námi, nakolik ho do svého života pustíme (a to jako jednotlivec, i jako celá církev): natolik přijmeme, že Bůh nám poskytuje bezpečí, svobodu, že je Pravda, která osvěcuje náš život a vede nás... Každý den se setkáváme se spoustou věcí nepříjemných, ale skrze obraz Božího města máme oprávněnou naději na šťastnější přítomnost i věčnost...