5. neděle velikonoční Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 15.5.2022
Sk 14,2-27 Ž 145 Zjv 21,1-5 Jn 13,31-35
Když se podíváme na první čtení a na evangelium, můžeme tam vypozorovat něco o cestě... - Pavel a Barnabáš se vracejí do Antiochie; a Jidáš odchází z večeřadla... Jsou to dvě cesty, ale každá ta cesta je úplně jiná; každá ta cesta je vedená jinými úmysly a odehrává se v úplně jiné atmosféře... - Apoštolové Pavel a Barnabáš chápali svůj život jako životní cestu – cestu následování a ohlašování Krista... Žijeme v době, kdy se mluví o tom, že společnost se čím dál tím víc propojuje, že člověk je čím dál tím víc mobilní... Ale na druhou stranu mnoho lidí ve svých myšlenkách je takzvaně statických: „Proč já bych se měl pohnout? Ať se pohne ten druhý... Proč já bych měl ustupovat? Ať ustoupí ten druhý...“ - Co je obsahem našich setkání? - Co my řešíme, když se setkáme, když spolu mluvíme? – Pavel i Barnabáš řešili „zásadní otázky“ - tedy kudy směřovat svůj život a jiným přinášet Krista... Co řešíme my? - Troufám si říct, že mnohdy řešíme věci, které jsou mnohem povrchnější... - Mnohé sdělovací prostředky sdělují jen různé katastrofy a průšvihy... Naše setkání, pokud z nich chceme mít skutečný užitek a skutečnou radost, tak musí být hlubší, musí jít k věcem skutečně důležitým... - Pavel a Barnabáš se nakonec vrátili do Antiochie a vypravovali celé církevní obci, co všechno Bůh s nimi vykonal... Vidíme tady velkou pokoru. Oni tam mohli přijít triumfálně a říct: „Tolik kilometrů jsme nachodili...; tolikrát jsme byli ve vězení...; tolik lidí jsme získali pro víru;...,“ Oni však přesto všechno, zůstali pokorní a říkají, co všechno Bůh s nimi vykonal... A v tom je zase veliký rozdíl mezi dnešní dobou a přístupem Pavla a Barnabáše. Skončili svoji cestu... Byli určitě hodě nadření, unavení, ale přesto šťastní a vděční Bohu... - Pavel a Barnabáš celou tu dobu pracovali společně; radosti i bolesti nesli spolu..., vždyť dobro, které člověk rozdává kolem sebe, obohacuje i jeho... Kéžby každý z nás mohl navrátit do tohoto světa radostnou zprávu o Kristu a říct: „Bůh skrze mne a mé bratry a sestry vykonal mnoho dobra; a já jsem mohl být u toho; a děkuji mu za to....“