5. postní neděle B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 17.3.2024
Jer 31,31-34 Ž 51 Žid 5,7-9 Jn 12,20-33
Evangelium dnešní neděle nás uvádí do Ježíšova vnitřního prožívání blížících se velikonočních událostí... Jan staví tuto událost až za Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma (avšak v liturgii si to budeme připomínat až příští neděli)... Zástupy lidí, kteří mu před chvílí provolávaly hosana - nechápaly ani jeho, ani jeho poslání... Ježíš už nemluví ani k zástupům; ani k farizejům; ani k pohanům; ale jen k nejbližším učedníkům, ale oni ho nechápou... Budou však vidět Ježíše jako zrno hozené do země; budou ho vidět na kříži, který paradoxně zjevuje Otcovu i Ježíšovu slávu... Kříž ukazuje lásku Boha Otce, který v člověku Ježíši umírá, abychom my mohli žít... Ježíš celý svůj život zjevoval Otcovu slávu (tedy jeho lásku – skutečnou; vroucí; bláznivou; toužící po záchraně celého světa); a teď nastala ta hodina, kvůli které přišel... Dále evangelista Jan mluví o Ježíšově rozechvění. To je pro nás také důležité... Všechny tyto zmínky o Ježíšově emočním, nebo rozumovém prožívání znamenají, že nás ani ve strachu, opuštěnosti nebo ponížení nenechal samotné, ale všechno prožíval jako my a spolu s námi; a za nás (pro naší spásu)... Ježíš odhaluje, že bude vyvýšen na kříž, aby všechny přitáhl k sobě. Jako je kříž Ježíšovou slávou, tak je i jeho největším ponížením... To vše podstupuje k naší záchraně; je to způsob vysvobození nás hříšných z moci zla; nekonečné zjevení Boží dobroty, lásky, milosrdenství a také pokory našeho Boha... Život, který se nedaruje, je mrtvý (stejně jako semeno, které nepadne do země a neodumře)... Sobec zůstane sám a jeho život neplodný, protože podstatou života je láska, která se daruje... Tím se život stává plodným. Jsme pozváni ve všem následovat Ježíše, tedy i v lásce a ve smrti z lásky, a tím oslavovat Otce...