5. postní neděle A H.Životice, Pustějov, Kujavy 26.3.2023
Ez 37,12-14 Ž 130 Řím 8,8-11 Jn 11,1-45
Tváří v tvář smrti jsou vždy jakoby verifikovány všechny naše názory, životní filozofie, dokonce i všechny naše náboženské postoje... - Ježíš (z našeho pohledu) jedná naprosto nepochopitelně... Ví, že jeho kamarád Lazar umírá; a vydá se na cestu, až když zemře... Ví, že tím zklame jeho sestry; a své učedníky vystaví mnoha otázkám... Proč? Přitom nikdo nemůže pochybovat ani o jeho lásce, ani o jeho uzdravující moci: "Kdybys tu byl, můj bratr by byl nezemřel," řekne Marta. A židé řeknou: "Hle, jak ho miloval."... - Muselo to tedy mít velice hluboký smysl; stejně jako má smysl naše utrpení, umírání a životní těžkosti, kterým často nerozumíme a kterými musíme v životě projít... Ježíš uzdravoval tak, že na sebe vzal naše nemoci; a dává nám život tím, že za nás umírá... Lazarovi vrací život a sám (i pro ten skutek, který berou jeho odpůrci jako záminku) bude zakrátko odsouzen na smrt... - Je to zvláštní paradox evangelia: kdo dává život, přijímá smrt; ale právě přijetím smrti dává i život... V tom spočívá paradox kříže - Ježíš je zabit, aby nám dal život - život věčný; a darováním života nás vysvobodil ze smrti... Jen skutečná důvěra v Ježíše a v Otce nás může převést přes všechny těžké okamžiky našeho života, kterým v životě nerozumíme... Všichni známe ty situace, kdy máme pocit, že Pán jakoby není přítomen; a my máme touhu volat: "Kde jsi, Pane? Proč jsi nepřišel? Kdybys tu byl. .. " - Od Ježíše se učíme důvěře, v níž se modlí k Otci: "Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel", abychom jednou dokázali Ježíši říct: "Já vím, že jsi se mnou a že v tobě má smysl všechno, co prožívám." – Ale dnes již víme, že on je s námi, i když se zdá, že je vzdálen... Ježíš během vzájemného dialogu zve Martu (a v ní i každého z nás) k přechodu od přirozené víry k hluboké víře... Od víry v to, že může uzdravit, k vědomí, že skutečně uzdravuje; k víře, že může proměnit naše utrpení i naši smrt, protože je dobrý a miluje nás... Ježíš nepřišel, aby nás zachránil od všeho těžkého, ale aby to naplnil svou přítomností (i když má moc uzdravovat a křísit)... - Je to on, kdo tomu všemu dává smysl... Proto je tak důležité mu důvěřovat, že je s námi ve všem, co prožíváme... Pak i to, čemu zatím nerozumíme, může v důsledku přispívat k naší proměně; ke slávě Boží; i k našemu trvalému štěstí...