5. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 9.2.2025
Iz 6,1-8 Ž 138 1 Kor 15,1-11 Lk 5,1-11
Za Ježíšem se hrnou zástupy, aby slyšeli jeho slovo. (On však nikdy nepřicházel kvůli davu, ale vždy kvůli jednotlivcům - i když jsou součástí davu)... Na břehu jezera, kde se odehrává příběh dnešního evangelia, jsou také rybáři. Mají po neúspěšné šichtě... - Pán vstoupí do Petrovy loďky a požádá ho, jestli by ji mohl odrazit kousek od břehu... Další požadavek zní téměř nesmyslně: po celonoční neúspěšné práci Ježíš chtěl, aby se Petr opět vydal na lov ryb a při tom zajel na hlubinu... (Tehdy nikdo nelovil ve dne, ale v noci; a to na mělčině...). - Petrova velikost je mimo jiné také v tom, že v té chvíli nechá stranou svoji profesní zkušenost a poslechne Pánovo slovo: „Na tvé slovo spustím sítě.“ - Měl zakusit, jaký je rozdíl mezi tím, když člověk jedná ze svého rozhodnutí, ze své vůle a svou silou; a když jedná v poslušnosti Pánu a jeho slovu... Měl poznat, že Ježíš není jen kazatel, kterému je možné naslouchat; že není jen mistr, kterého je možné následovat; ale že je to Pán, kterému je možné úplně důvěřovat a darovat mu život... Petr skrze zázrak (který se uskutečnil jeho rukama), zakouší Ježíšovu svatost a uvědomuje si, že byl přítomen něčemu, co ho naprosto lidsky přesahuje... - Každé opravdové setkání s Ježíšem vždycky na prvním místě vede k poznání vlastní hříšnosti, a to nás následně otevírá skutečnému obrácení... - Je zajímavé, že ani náš hřích, ani slabost nemohou zabránit poslání, ke kterému nás Bůh volá. Naopak: vědomí hříšnosti je prostor pro milost. Člověk pak nespoléhá na sebe, ale na Pána, a celý svůj život se učí žít v poslušnosti Kristu a jeho slovu...