5. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 6.2.2022
Iz 6,1-8 Ž 138 1 Kor 15,1-11 Lk 5,1-11
Za Ježíšem se již hrnou zástupy, aby slyšely jeho slovo... Na břehu jezera (kde se odehrává příběh dnešního evangelia) jsou také rybáři. Mají po celonoční neúspěšné šichtě... Ti se nikam nehrnou, ani ke Kristu. - Je otázka, jestli vůbec poslouchali to, co Ježíš říká... Vůbec netušili, kvůli čemu Ježíš na břeh jezera přišel... On nikdy nepřicházel kvůli davu, ale vždy kvůli jednotlivcům - i když jsou součástí davu. Sem přišel především kvůli Petrovi, který mu v této chvíli ještě ani nenaslouchá... - Vše začíná velmi prostě a nenápadně. Pán vstoupí do Petrovy loďky a požádá ho, jestli by ji mohl odrazit kousek od břehu... V té chvíli jistě Petr netuší, že se pomalu sám chytá do Pánových sítí lásky. Nemá tušení, jaký záměr s ním Bůh má (stejně jako i my to často netušíme)... - Od okamžiku, kdy mu Petr vyhověl, ho už Ježíš nepřestával k sobě přitahovat... Další požadavek zní téměř nesmyslně. Po celonoční neúspěšné práci Ježíš chtěl, aby se Petr opět vydal na lov ryb a při tom zajel na hlubinu. Z rybářů však tehdy nikdo nelovil ve dne, ale v noci; a to na mělčině, ne na hlubině... Přesto to po něm Ježíš chce. Petrova velikost je mimo jiné také v tom, že v té chvíli nechá stranou svoji profesní zkušenost a poslechne Pánovo slovo: "Na tvé slovo spustím sítě." Díky tomu udělá zkušenost zcela novou, která promění jeho život. Měl zakusit, jaký je rozdíl mezi tím, když člověk jedná ze svého rozhodnutí; ze své vůle a svou silou; podle sebe a svého poznání; a když jedná v poslušnosti Pánu a jeho slovu... Měl poznat, že Ježíš není jen kazatel, kterému je možné naslouchat; že není jen mistr, kterého je možné následovat, ale že je to Pán, kterému je možné úplně důvěřovat a darovat mu život... Tváří v tvář tomu, co Petr prožil, bytostně poznává, že je hříšný člověk. Skrze zázrak, který se uskutečnil jeho rukama, Petr zakouší Ježíšovu svatost a uvědomuje si, že byl přítomen něčemu, co ho naprosto lidsky přesahuje... Každé opravdové setkání s Ježíšem vždycky na prvním místě vede k poznání vlastní hříšnosti... Toto poznání nás následně otevírá skutečnému obrácení... Abychom byli schopni Pána následovat, musíme nejprve vědět, že jsme lidé hříšní, a nespoléhat na sebe... Je zajímavé, že ani náš hřích; ani slabost nemohou zabránit poslání, ke kterému nás Bůh volá... Naopak: vědomí hříšnosti je prostor pro milost. Člověk pak nespoléhá na sebe, ale na Pána; a celý svůj život se učí žít v poslušnosti Kristu a jeho slovu; a toto poznání si nikdy nenechá nikým vzít... Možná i my v tom spatřujeme naší životní realitu, když se opíráme ne o Krista, ale jen o vlastní rozum a zkušenosti; že tady a teď není šance na úspěch... A tak, bohužel (na rozdíl od Petra), zůstáváme na břehu s prázdnou sítí... --- Dnešní evangelium nás učí pokoře; spolupráci s Boží milosti ve své každodenní činnosti; a důvěře, že i navzdory vlastní hříšnosti a rozumovými argumenty, může Bůh účinně působit a udělat třeba i zázrak...