4. velikonoční neděle Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 21.4.2024
Sk 4,8-12 Ž 118 1 Jn 3,1n Jn 10,11-18
Většina z nás nemá osobní zkušenost s povoláním pastýře ovcí, přesto však je pro nás tato metafora velmi srozumitelná... Ježíš ale není ledajaký pastýř - on je jediný Dobrý Pastýř; jediný pravý, autentický pastýř svého lidu... Stal se jím tím, že na sebe nejprve vzal poslání beránka Božího; a jako beránek Boží za nás dal i svůj život. A nejen že za nás zemřel, daroval nám navíc také podíl na svém životě - životě věčném... Zásadní vlastností tohoto pastýře tedy je, že s námi spojil svůj život. Proto jsme jeho ovce, patříme jemu a on je náš... Proto nás miluje a chrání; proto nám slouží; proto nám dává sám sebe a pokládá za nás svůj život... Všichni tuto jeho službu denně potřebujeme, neboť jsme ohrožováni dvojím způsobem: jednak těmi, kteří by měli být pastýři podle jeho vzoru a nejsou (pak jsou to jen „najatí pastýři“)...; a jednak na nás všechny útočí Boží nepřítel (symbolizovaný vlkem)... Když jsme přijati a chráněni Kristem - dobrým pastýřem, zakoušíme jistotu bezpečí a pociťujeme jeho bezpodmínečnou lásku... Když Ježíš říká: "Znám svoje ovce a ony znají mne." - To není takové poznání, jako když my říkáme, že známe jeden druhého... On nás zná stejně, jako jeho zná Otec a on zná Otce... "Znát, poznávat" je biblický výraz pro nejdůvěrnější vztah přijetí, lásky, jednoty, důvěrnosti a odevzdanosti... Každý z nás je pozván, aby nejprve byl „ovečkou“, o kterou se stará pastýř Ježíš... Postupně jsme vtahováni stávat se pastýřem (podle Ježíšova vzoru a v jeho duchu) tím, že plníme tak jako on příkazy lásky nebeského Otce... Opravdový život znamená dávat lásku a sebe sama z lásky těm, které nám on svěřil...