4. postní neděle B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 10.3.2024
2 Krn 36,14-23 Ž 137 Ef 2,4-10 Jn 3,14-21
Věčný život, po kterém touží každé lidské srdce, si nejde nějak vytvořit, zasloužit ani získat... Šťastná věčnost není důsledkem lidského konání, našich skutků nebo námahy... Věčný život je nezasloužený dar Otce, věnovaný nám v Kristu. A není jiné cesty k pravému životu (a to ani již zde na zemi) než přijmout tento dar, který nám byl dán skrze Ježíšovo povýšení - povýšení ve slabosti; utrpení; bolesti na kříži a nakonec v jeho vyvýšení do Otcovy slávy... To vše je dílem lásky Boha, který nás tak miloval, že dal svého Syna, aby zachránil svět a každého člověka... Na cestě k Velikonocům má být náš pohled upřen na ukřižovaného Ježí-še. Jen to nás ochrání před ďábelskou lží, která zpochybňuje Otcovu dobrotu, lásku a věrnost; a odvádí nás od něj... Spása, to je naše víra v Boží lásku, kterou nám projevil Ježíš svým životem, smrtí a vzkříšením... A právě touto vírou vstupujeme do království a do věčného života. Věčný život začíná již zde na zemi, stejně jako zde začíná i Boží soud... Vstupu do Božího království a přijetí věčného života (jako nekonečného daru Boží lásky) brání pak to, že se člověk nezřek-ne vlastního zla; svých zlých skutků a temnoty v sobě; a do svého sobectví a pýchy se zahledí natolik, že se Božího světla bojí a nakonec ho možná i odmítne... Kdo miluje lež víc než pravdu; temnotu víc než světlo; vlastnění víc než lásku - ten nakonec pronáší soud nad sebou samým a věčnému životu se uzavírá... Avšak skrze Boží milosrdenství (které se stále znovu zjevuje v ukřižovaném Ježíši - vyvýšeném nad naše hlavy), každý máme naději na šťastný život ve věčnosti...