4. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 30.1.2022
Jer 1,4-19 Ž 71 1 Kor 12,31-13,13 Lk 4,21-30
Minulou neděli jsme opustili nazaretskou synagogu právě ve chvíli, kdy Ježíš svým posluchačům sdělil, že on sám je naplněním Božích zaslíbení (o kte-rých psali proroci); a že je poslán, aby přinesl radostnou zvěst; osvobození; uzdravení a spásu všem, kteří ho přijmou... - V prvním momentu tedy nazaretští posluchači Ježíšovi přisvědčovali a divili se (vždyť na Ježíšovo poselství čekali celé generace)... - Milost je třeba přijmout; Nazareťané však Ježíše doopravdy nepřijali (a tím nepřijali ani milost, kterou Bůh skrze Ježíše nabízel).... A důvod? Vyrůstal mezi nimi a znali ho od dětství... Mysleli si, že ho znají. Stejně tak si i my mnohdy myslíme, že známe věci, události a ostatní lidi... Dokonce býváme přesvědčeni, že známe i Boha (a jak uvažuje)... - Tím, jak jejich uvažování vyslovuje nahlas, dává jim šanci, aby prozřeli a opustili myšlenkový svět svých pochybností, předsudků a představ, a otevřeli se tomu, co jim nabízí... Ježíšovi rodáci však bohužel místo toho, aby se těšili z Boží nabídky (kterou jako jedni z prvních mohli na sobě zakusit), dají přednost svým představám a požadavkům, sobě samým... Mohli pocítit dotek lásky Boží - mít uzdravené své nemocné; osvobozené své posedlé; mohli jim být všem odpuštěny hříchy... Oni však místo toho, aby se otevřeli milosti a pokorně přiznali, že se mýlí, vzplanou hněvem, a chtějí Ježíše dokonce zabít... Zatímco Ježíš byl plný Ducha Božího, oni jsou plni hněvu... Takto může ztvrdnout srdce věřícího člověka, který upřednostní své představy o tom, co a jakým způsobem má Bůh dělat - před tím, co ve skutečnosti Bůh koná a nabízí... Reakce jeho rodáků Ježíše nevyvedla z míry ani mu nesebrala pokoj. On nikdy nežebral o přízeň lidí, ani těch blízkých... Neměl pochybnost o tom, kým je a proč přišel... Věděl, že je Boží Syn a že to, co nabízí, je největší milost, kterou Bůh člověku dává. Proto nikdy nehájil sebe ani své zájmy... Byl si vědom, že přináší lásku Boží a záchranu pro každého; ale současně věděl, že je třeba tuto záchranu přijmout – a to skrze něho a v něm... On je jedinou cestou k Otci a k záchraně... Nazareťany pohoršil Bůh v lidském těle; tedy Boží moc předkládaná v křehkosti lidského příběhu... I později se mnozí pohorší nad Ježíšovým chováním, utrpením a křížem... Všichni jsme však povoláni přijmout Boží slovo tak, jak je Ježíš zvěstuje... Jen tak můžeme mít podíl na všem, co nám Bůh nabízí...