4. ADVENTNÍ NEDĚLE A H.Životice, Pustějov, Kujavy 18.12.2022
Iz 7,10-14 Ž 24 Řím 1,1-7 Mt 1,18-24
Dnešní evangelium má shodné rysy s příběhem zvěstování Panně Marii u Lukáše, který se celkově více věnuje postavě Marie... Matoušovo evangelium je směřováno k příslušníkům židovského národa, Lukášovo pohanům (tedy ne-Židům)... - Matouš klade větší důraz na Josefa (z rodu Davidova, který je Ježíšovým otcem z právního hlediska) a zdůrazňuje proroctví, že Mesiáš má být z rodu Davidova, aby adresáti jeho evangelia byli schopni přijmout Ježíše právě jako Mesiáše, na základě zaslíbení ze Starého Zákona... Dítě, které vstoupí (mohli bychom říct jakoby vtrhne) Marii a Josefovi do života, jim jejich životy zcela přeskládá... Oba dva, když se dozvědí o onom třetím v jejich ještě nezpečetěném svazku – Maria od anděla a Josef od Marie – reagují úlekem a bezradností... Josefova bezradnost se v dnešním evangeliu vyskytuje spíše mezi řádky, ale dovedeme si představit, jak mu bylo: Josef Marii miloval, musel ji znát a vědět, že by byla neschopná nevěry. Podle Mojžíšova zákona by stačilo, aby vyšlo veřejně najevo, že Maria nepočala své dítě s Josefem, a mohla by být i ukamenována... Proto se Josef rozhoduje ji propustit potají – sice z lásky, ale přece jen sám ze sebe, mimo Boží vůli... - Ale do jejich strachů se vkládá Bůh: jak Marii u Lukáše (Neboj se Maria, počneš a porodíš syna); tak dnes Josefovi říká: Josefe, synu Davidův, neboj se přijmout svou zasnoubenou ženu Marii... A Josef s Marií svoji novou situaci přijímají, a oba se odevzdávají do Boží vůle... My Ježíšův příchod slavíme jako idylku, jako něco, na co jsme za staletí křesťanství zvyklí... Ale zároveň by nás to, že Bůh přichází tak blízko, mělo spasitelně zneklidnit. Stejně jako Maria a Josef si často s Božími plány ani my nevíme rady... Naštěstí Emmanuel-Bůh s námi; Slovo, které se stalo Tělem a které sdílí naši lidskou bídu, nám události ozřejmuje a dává nám i prostor k svobodné odpovědi... Prvotní úlek – jako vyjití z jisté duchovní letargie – je tedy důležitý, ale nesmí se proměnit v trvalou obavu a strach, v něco, čím jsme paralyzováni. „Neboj se přijmout, co ti Bůh daruje,“ chce říct anděl dnes i nám – (ale možná je právě tohle zdroj našeho největšího strachu. Bojíme se, co kdyby po nás něco chtěl, abychom vyšli ze své komfortní zóny... Jenže Bůh naštěstí není někdo, kdo by nám chtěl měnit životy jako loutkám z nějakého svého rozmaru.... Pokud se skutečně nebudeme bát, přestaneme dělat kompromisy a přijmeme poznanou Boží vůli - objevíme sami sebe, svoji nejhlubší totožnost, to, čím nás chtěl mít On od věčnosti a co je do nás jako do jeho tvorů hluboce vloženo...