33. neděle v mezidobí

33. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 14.11.2021 

Dan 12,1-3 Ž 16 Žid 10,11-18 Mk 13,24-32 

Dnešním úryvkem vrcholí Ježíšova eschatologická řeč. Líčení „posledních dnů“ se opírá o předpověď konkrétních událostí, které se mají dovršit ještě za života tehdejší generace, takže Ježíšovi učedníci si budou moci ověřit věrohodnost těchto slov... - V této řeči se tedy dějinné události prolínají s apokalyptickými prvky. Ježíš se snaží přivést své posluchače k pochopení, že blížící se velikonoční tajemství bude počátkem závěrečného období dějin. Naléhavě proto vyzývá své učedníky, aby zůstali bdělí, zkoumali události a poznávali na nich, že se blíží slavný návrat Syna člověka, a aby plně přilnuli k jeho slovu, které je pevnější než nebe a země, které též „pominou“... Se závěrem liturgického roku nám církev nabízí ujištění o vítězství moci lásky a milosrdenství našeho Boha napříč všem těm soužením a trápením, které my lidé v tomto světě prožíváme... - Celé dějiny se odehrávají ve znamení kříže, slávy a moci - teď skrytě a jednou zjevně při Pánově druhém příchodu... Kříž a Ježíšovo vzkříšení je tedy klíč k pochopení celé historie lidstva, až k okamžiku jeho posledního příchodu... Když Ježíš mluvil ke svým učedníkům o neplodném fíkovníku, mluvil o nás, dokud nebudeme mít podíl na jeho životě... Když však mluví o plodném fíkovníku, mluví o kříži, kde za pár dní dozraje sladký plod Otcovy lásky... - Od té chvíle může Ježíšův učedník očekávat a vidět zjevení Boží slávy a moci, milosrdenství a lásky ve všem, co prožívá, právě uprostřed tohoto světa a všech souženích a tragédiích, kterými prochází... - V jakém tajemství žije pravý křesťan? Nosí je ve svém srdci a rozhodně o něm svědčí: tímto tajemstvím je Kristus, Pán času a dějin... Ježíšovým velikonočním tajemstvím prolomila věčnost brány času a vstoupila k nám. Kdo zachovává Ježíšovo slovo; kdo přijímá jeho oběť spásy a spolu s ním prožívá svou bolest jako svůj velikonoční přechod - už nyní vstupuje do věčnosti a dovoluje, aby skrze něj věčnost pozvolna proměňovala tento náš čas... My sice neznáme čas Pánova definitivního příchodu, ale víme, že stále přichází a stále vítězí tímto podivným způsobem skrze kříž, odpuštění, lásku a skrze vydání vlastního života. Uprostřed pomíjivosti tohoto světa nabízí a dává nový život každému, kdo ho přijme... Proto, jestli jednou chceme přijít do nebe, využívejme zodpovědně čas a prostor, který nám Bůh dává... Chceme stavět svůj život na Kristu a o milostiplné společenství s ním usilovat opravdovostí svého křesťanského způsobu života. On nás přece ve své lásce vykoupil a opět přijde, aby byl i naší odměnou...