32. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 6.11.2022
2 Mak 7,1-14 Ž 17 2 Sol 2,16-3,5 Lk 20,27-38
Na mnoha místech evangelia máme zaznamenáno, že především farizejové a zákoníci se snaží Ježíše během jeho života chytit do léčky. Zde o to usilují saducejové. Byli to bohatí aristokraté, kteří zpravidla vlastnili pozemky a patřili k zvláštní politicko-náboženské skupině v izraelském národě. Saducejové nevěřili ve vzkříšení. Právě oni vymysleli tento podivný příběh, který je zde zaznamenán. Protože uznávali jenom pět knih Mojžíšových, zvaných Pentateuch, argumentuje jim Ježíš z knihy Exodus, z příběhu setkání Mojžíše s Hospodinem v hořícím keři. Tak se sami chytají do léčky, kterou nastražili... Kdo nevěří ve vzkříšení, je obětí lži a beznaděje, která ho drží v poutech strachu a ve stínu smrti. Proto lidé, kteří nemají víru ve vzkříšení, investují do pozemských věcí a do zachování dědické rodinné linie, v čemž vidí a hledají naději... I z tohoto příběhu je na první pohled vidět, že ženu považují vlastně jen za prostředek k zachování rodu. Proti tomu Ježíš staví hodnotu křesťanského manželství, které však nemá svoji hodnotu jenom v plození potomků, ale především v lásce... Křesťanské manželství je svědectví o lásce Boží. Každý člověk je obrazem Božím a vzkříšení není jenom prodloužení pozemského života, ale naše plné zrození z Boha a pro Boha... Náš Bůh není podle Ježíšových slov Bohem mrtvých, ale živých, protože on sám je život a nemá se smrtí nic společného. Ta přišla na svět, jak čteme v knize Moudrosti, ďáblovou závistí. Bůh ale do této smrti, kterou na sebe lidé uvalili svým hříchem, vstoupil. Vstoupil do ní skrze Ježíšovu smrt, aby nás ze smrti vysvobodil a Kristovým vzkříšením nám dal plnost svého života. Proto se po Ježíšově smrti naše smrt stává setkáním s ním... „Všichni žijí pro něho...“, říká Ježíš na konci této pře se saduceji. - Kdo žije pro sebe, je vlastně už za svého života otrokem smrti. Kdo žije pro Ježíše, má v sobě už teď život vzkříšeného... - Jsme povoláni zříci se sebe pro něj a žít pro toho, který se všeho zřekl pro nás. Tak budeme moci žít v naději na věčný život a jednou na věčnosti v plnosti jeho života...