31. neděle v mezidobí B (pouť H.Životice) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 31.10.2021
5M 6,2-6 Ž 18 Žid 7,23-28 Mk 12,28-34
Ať děláme cokoli, naše jednání je vždy motivováno určitými motivy: buď jednáme spontánně; nebo z lásky; nebo z nutnosti... - Přijatá opatření nejsou vždy dosažitelná, ne vždy přinášejí dobré výsledky a ne vždy přispívají k našemu rozvoji... Ale je tu jedna akce, která nás nikdy nezklame: vždy totiž můžeme růst v lásce... Právě dnes nám kniha Deuteronomium v prvním čtení říká: „Hospodin je náš Bůh – jediný Pán. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou.“ (Dt 6:4-6). – Láska jako přikázání? – Všichni dobře víme, že to nedává smysl a není to možné; vždyť láska je tou nejsvobodnější skutečností, jaká existuje; a nedá se vyzískat skrze vnější vynucení... - „Když se jednou zakusí, co to znamená být svobodně milován, otrocké klanění už vůbec nic neříká“ (Ch. Péguy). - Láska je příčina, ne důsledek zachovávání a dodržování přikázání... Z evangelia vidíme, že na rozdíl od mnohých zákoníků, kteří se snažili svými otázkami přivést Ježíše do úzkých, tento zákoník (alespoň se to tak zdá) se upřímně ptá: „Které přikázání je první ze všech?“ - Jistě, také i my hledáme, na čem opravdu v životě záleží nejvíce... - Ježíš odpovídá slovy, která si každý pravověrný žid třikrát denně - ráno, v poledne i večer - nazpaměť opakoval: "Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán." - Vše důležité tedy začíná nasloucháním Bohu a uznáním, že on je Bůh, který nás miluje; a kterému tedy má patřit první místo... – Bůh se z lásky k nám stal člověkem; naše láska k němu nás zase uschopňuje, abychom se postupně podobali Bohu a stali se pro druhé láskou jako On... - Bližního pak máme milovat „jako sebe“. Nemáme ho milovat jako Boha, protože bychom si z člověka udělali modlu... Nesmíme mu dát ve svém životě ani první místo (stejně ani sobě samým), ale máme ho milovat jako sebe, to znamená přát mu, aby i on miloval Boha celým srdcem... - Zákoník přijme to, co Ježíš říká, a Ježíš mu odpoví: „Nejsi daleko od božího království.“ - Co mu ještě chybělo? Chybělo mu do Božího království vstoupit... Jak? - Do království se vstupuje nejen tím, že člověk pozná, co je správné, ale že to i dělá... Chybělo mu jedno: milovat Ježíše celým srdcem a dát mu ve svém životě první místo... Chybělo mu přijmout Ježíšovu lásku, díky které se pro nás stal tím nejbližším... - tak se vchází do království... Když se tedy ponoříme do textů dnešní liturgie slova, objevíme základní princip života: milovat Boha celou svojí bytostí, protože nemůže existovat žádná jiná lidská odpověď na lásku Boha (který nás miluje tou nejčistší, bezpodmínečnou láskou, která přijímá každého člověka v jeho současné realitě a miluje nekonečně)... - Naší odpovědí může být jedině přijmout Boží lásku a opětovat ji... Jak? Naslouchat Bohu, vidět Ho a dávat Mu ve všem přednost... Nesmíme však zapomínat, že Ježíš Kristus spojuje přikázání lásky k Bohu s přikázáním lásky k bližnímu a k sobě samému; a chronologie duchovního vývoje předpokládá, že láska k bližnímu je cestou k lásce k Bohu... * Rád bych toto rozjímání zakončil připomenutím některých citací lidí, kteří byli do Boha velmi zamilovaní: • třeba sv. Pavel napsal, že jedině láska zůstává navždy, a to dokonce i potom, co ustanou víra a naděje (srov. 1 Kor 13,8nn). • Sv. Jan od Kříže dodával: „Na konci života budeme souzeni podle lásky“. • Sv. Augustin, známý konvertita, opakoval s pláčem slova: „Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval!“ • A konečně sv. František trávil noci opakováním slov: „Můj Bože, mé všechno!“ Když jsi připomínáme patrona tohoto kostela – sv. Mikuláše (ačkoli jeho svátek slavíme až 6.12.), jeho charakteristická ctnost krásně koresponduje s dnešními liturgickými texty. - Můžeme říct, že právě láska k Bohu a nezištná láska k bližnímu ho udělala světcem, kterého můžeme a máme následovat... * - Pane Ježíši, dej nám prosím milost, která nám pomůže plně naplnit přikázání lásky v našem pozemském životě...