úterý po 30. neděli v mezidobí, Kujavy,Hl.Životice 29.10.2024, Ef 5,21-33
Z nepatrných začátků může povstat veliká věc. Vidíme to jak na přirovnání Božího království k zrnu nebo kvasu; ale také to platí i o svátosti manželství, které rozkvétá ze vzájemné úcty a lásky...
středa po 30. neděli v mezidobí, Pustějov, 30.10.2024, Ef 6,1-9
V úvodu k listu apoštol hovoří o vznešenosti křesťanského povolání; dnes to konkretizuje pro každodenní rodinný život...
čtvrtek po 30. neděli v mezidobí, Kujavy, 31.10.2024, Ef 6,10-20
Pokud se křesťan vyzbrojí „duchovní zbrojí“ proti útokům ďábla; a s Kristovou mocí bojuje s hříchem - směřuje k trvalému vítězství, které budeme zítra v církvi slavit – tedy Všech svatých...
Všech svatých Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 1.11.2024
Dnes pamatujeme na všechny svaté (jak jsme slyšeli z Knihy Zjevení „kterých jsou nespočetné zástupy“); tedy na všechny, kteří už dosáhli konečného cíle u Boha... Ježíš jednou řekl: „V domě mého Otce je mnoho příbytků…když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já“ (Jan 14,2-3). - Kde je ten „dům“ nebeského Otce? - Nebe je tím domem, kde přebývá Ježíšův i náš Otec... - Příbytkem Otce je Syn; příbytkem Syna je Otec a Duch svatý... - A tím, že byl Ježíš vzkříšen, dostala místo u Boha i jeho lidská (a tedy i naše) přirozenost... On je v nebi i se svým vzkříšeným tělem... A proto je místo v nebi i pro nás...
Blahoslavenství jsou paradoxy... Pokud vidíme věci ze správné (tedy Boží) perspektivy, pak jsou jiné než hodnoty světa... - Blahoslavenství jsou přísliby (prosvítá jimi obraz světa a člověka), kterými nás Ježíš vede k šťastné věčnosti... Když člověk začne vidět a žít z Boha; když setrvá na cestě s Ježíšem; pak žije podle původního Božího záměru a spěje ze smrti hříchu k věčné blaženosti... - (V blahoslavenstvích se nám vyjevuje tajemství bytí samotného Ježíše; a my jsme voláni do společenství s Ním... Platnost blahoslavenství se prvotně uskutečnila na samotném Kristu. On byl chudý...; tichý; On je ten, kdo má čisté srdce, a proto neustále vidí Boha... On je tvůrce pokoje;...)
Slavnost Všech svatých je velká výzva... - I my se máme stát svatými, protože Bůh je svatý... Ku svatosti máme všechny prostředky... Víme také, že svatí se nenarodili svatí, ale se nimi v spolupráci s Boží milostí stali... A mezi ně – tedy můžeme a máme patřit i my.
Památka zesnulých Hl.Životice, Pustějov 2.11.2024
Ačkoli slavíme vzpomínku na všechny věrné zemřelé, má to souvis s celým křesťanstvím... - Každoročně v době Velikonoc stojíme tváří v tvář tajemství (na němž stojí a padá naše víra); tajemství, na kterém máme účast skrze křest - tajemství Kristova (i našeho) vzkříšení... Toto tajemství nejsme nikdy schopni plně svým rozumem proniknout, ale snažíme si je přiblížit skrze biblické obrazy, metafory a podobenství... – Ale pravdou zůstává, že pokud v zmrtvýchvstání nevěříme, pak je náš život zbytečností (jak i píše Pavel Koryntským: „Jestliže Kristus nevstal, marná je vaše víra.“ – srovnej 1 Kor 15,12–14).
Dnešní vzpomínka nám dává neotřesitelnou naději, že smrt nemá absolutní moc; že smrtí se život nekončí - jen mění v neviditelnou věčnost s Kristem... S památkou zesnulých je spojeno i uvědomění, že žádný z nás nemá zde na zemi svůj trvalý „domov“... Zde jsme pouze dočasně a nevíme den ani hodinu, kdy můžeme být (třeba i náhle) odvoláni...
Vzpomínka na všechny věrné zesnulé není k truchlení; ale má nás vést k naději na věčný život s Bohem (proto si církev nejdříve připomíná Všech svatých – jak jsme to slavili včera)... – Dnešní vzpomínka je dále mementem, abychom žili smířeni s lidmi i Bohem; abychom se nemuseli bát smrti a s nadějí očekávali věčnou blaženost...