Všech svatých, Hl.Životice, Kujavy, Pustějov 1.11.2023,
Zjv 7,2-14 Ž 24 1 Jn 3,1-3 Mt 5,1-12
Říká se, že se jednou malý chlapec zeptal papeže Jana Pavla II: „Proč děláš tolik svatých?“ (Je pravda, že on kanonizoval mnohem více světců než řada jeho předchůdců.) A papež se usmál a odpověděl: „Já svaté nedělám. Svaté dělá Bůh; a já to jenom veřejně oznamu-ji.“ Co dnes slavíme? Předvečer Dušiček? Určitě ne. Pravda, všichni svatí mají jednu společnou vlastnost – jsou už po smrti; to ale není jediný důvod, proč se scházíme k jejich oslavě... Proč je ale slavíme? Copak nemá každý světec v kalendáři své místo; a to od ledna do prosince? - Ano, světců je více než dnů v kalendáři; někdo by si tedy mohl říci: „Tak, na tyto chudáčky světce a světice se přes rok nedostane, tak jim dáme jeden den na začátku listopadu, aby jim to nebylo líto.“ Ale to není dostatečný důvod... - Kdybychom měli říci, co dnes slavíme, stručně a jednodu-še, jedna z odpovědí by mohla být: oslavujeme Boží fantazii... - Když se totiž podíváme na to, koho ctíme jako světce a světice, zjistíme, že ten výběr je až překvapivě široký a pestrý. Máme tu muže i ženy; děti i celé rodiny; máme inte-lektuále i negramotné; veselé svaté; misionáře; těch, co nevytáhli paty ze svého kláštera; máme svaté zastoupeny v nejrůznější životních stavech a situacích - jed-noduše pestrou paletu životních příběhů... – Jsme stvoření k obrazu Božímu. Svatost, kterou dává Bůh, není výsledek pouhého lidského snažení. Je to podíl na Boží svatosti a Boží lásce... Jak již bylo řečeno, slavíme dnes Boží fantazii – a opravdu: kolik světců - tolik různých cest ke svatosti... Každý jsme originál, pro-tože Bůh nevytváří svaté podle šablony. Má vždycky větší fantazii než my; proto svatým může být opravdu každý, ty i já... Dnešní slavnost je dnem, kdy si můžeme uvědomit, že každý z nás má (nebo alespoň může mít) nakročeno k tomu, aby se stával podobnějším Božímu obrazu, Božímu originálu... Prosme Boha, abychom se stávali jemu podobnějšími; aby se on oslavil skrze nás (tak jako se oslavil ve všech svých svatých)... Prosme, aby i o nás moh-lo platit, co jsme opakovali jako odpověď žalmu: „To je pokolení těch, kdo hledají tvou tvář, Hospodine“.
Věrní zesnulí, Kujavy 2.11.2023, Jn 11,32-45 (č.14)
Vidíme plakat Ježíše nad hrobem svého přítele... - Co ty slzy znamenají? - Kterýsi (nepříliš duchaplný) vykladatel Písma soudí, že Ježíš plakal hlavně proto, že se Lazar po svém vzkříšení musel vrátit do tohoto bídného světa... Ale lidé shromáždění tehdy kolem hrobu takový problém nemají; oni to vidí jasně: „Hleďte, jak ho miloval!“ – Ale i tak se na toho pověstného divotvůrce upírají v tu chvíli zraky mnohých s nemalým otazníkem, výzvou či námitkou: Nemohl udělat víc než jen zaplakat?! – Ano, při realitě smrti (často i lidé víře vzdálení) občas přece jen kradmo pohlédnou k Bohu – s jakýmsi otazníkem, možná protestem, a někdy i nevyslovenou touhou... Evangelium o Lazarově vzkříšení by nám mělo nabídnout jasnou odpověď. Jen je zapotřebí mu dobře porozumět. Není v něm totiž řečeno, že lidem věřícím v Boha tváří v tvář smrti Bůh slibuje či nabízí cosi exkluzivního. Ono to tak sice na první pohled vypadá: Marta vyzná víru a Ježíš jí za to vzkřísí bratra... Jenže Ježíš říká Martě: „Uvidíš slávu Boží!“ Rozumíte – on neřeší otázku smrti. Lazar totiž byl mrtev jen tomuto světu; avšak jeho bytí, jeho život nebyl zmařen či ztracen pro svět Boží... Z Lazarovho pohledu by mohlo jeho vzkříšení opravdu vypadat jako krokem zpět… Ale pro víru všech ostatních mělo naopak znamenat zásadní krok vpřed... Krok, při kterém konečně spatřili plnost života (i jeho dárce, totiž Boha) v jeho moci a lásce... Krok, kdy uviděli slávu Boží – a naučili se mu důvěřovat; získali odvahu mu svěřit svůj život; nechat se jím vést i tam, kam jejich pozemský zrak ještě nebyl schopen dohlédnout... I my se dnes máme přiblížit tomuto vidění smrti jakožto chvíle, kdy Bůh projevuje svou nesmírnou moc i lásku na všech, kteří se mu s důvěrou odevzdávají a kteří touží v něm nalézt své trvalé štěstí...
pátek po 30. neděli v mezidobí, Hl.Životice, 3.11.2023, Řím 9,1-5
Pavel zažil od svého lidu mnoho pronásledování, příkoří a dokonce ho vydali na popravu... Přesto necítí zášť a nenávist, ba naopak, žije touhou po jejich prohlédnutí a spáse...
sobota po 30. neděli v mezidobí , Pustějov, 4.11.2023, Řím 11,1-29
Bůh nezavrhl svůj lid, ačkoli nepřijali spásu; ale ti, kdo uvěřili v Krista se skrze něho stávají semínkem spásy i pro ostatní...