30. neděle v mezidobí A (pouť H.Životice) Hl.Životice, Pustějov, 29.10.2023
2 M 22,20-26 Ž 18 1 Sol 1,5-10 Mt 22,34-40
V Ježíšově odpovědi zákoníkovi, který ho chtěl přivést do úzkých, jsou spojeny dva výroky Starého zákona. To nové, co Ježíš přináší, je spojení těchto dvou přikázání a také prohlášení, že ta přikázání spolu hluboce souvisí a jsou pramenem všech ostatních přikázání a předpisů Zákona... Je možné přikázat lásku? Ano i ne... Důležité je pochopit, proč vůbec existují Boží přikázání. Všechna přikázání nám ukazují na dobro, které bychom ve své narušené přirozenosti samy ze sebe nekonali; nebo bychom ho za tak závažné dobro nepovažovali... Přikázání jsou pro nás jako milníky na cestě; jako ukazatele, které nám pomáhají, abychom nesešli z cesty a naopak abychom některé skutečnosti nepodcenili... Tato dvě konkrétní přikázání lásky nám nejprve dávají pochopit, že jsme bytosti, které samy ze sebe neumějí milovat ani Boha, ani sebe sama, natož bližního... Proto nám to Bůh přikazuje, aby nás upozornil, že toto je naprosto zásadní skutečnost, bez které nelze žít... Schopnost milovat máme od Boha jako vlohu už od stvoření, i když narušenou hříchem. Doopravdy milovat se naučíme jen tehdy, když objevíme, přijmeme a také zakusíme, že jsme skutečně milováni... Abychom dovedli milovat; jsme milováni jednak Bohem a pak těmi, skrze které nás Bůh miluje... Bůh nás vede, abychom žili z jeho lásky; abychom na lásku odpovídali láskou k němu i k druhým; abychom nežili jen pro sebe: to by byla smrt... Ale láska znamená život. V lásce se připodobňujerne Bohu a sjednocujeme se s ním... Láska je cílem a smyslem našeho života; láska je život sám... --- Na přímluvu sv. Mikuláše – světce rozdávající se lásky; žehnej Pane, našim chrámům a kostelům, kde se scházíme; žehnej živým chrámům našich duší; žehnej svatyním našich rodin; žehnej vztahům a všemu, co v nás toužíš přetvořit a proměnit v příbytek své slávy...