3. postní neděle C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 20.3.2022
2 M 3,1-15 Ž 103 1 Kor 10,1-12 Lk 13,1-9
Těsně před těmito dvěma tragickými událostmi Ježíš vybízí své posluchače (ale i nás) k rozlišování znamení (abychom dobře posuzovali dobu, ve které žijeme), protože je to doba Ježíšovy blízkosti, a tím i jediná šance na naše obrácení... - V tomto pozemském životě nemá místo Boží trest, který by byl uvalován na „nespravedlivé“ a vyhýbal se „spravedlivým“; vždyť všichni jsme hříšníky (jak ten, kdo zemře; tak i ten, kdo zůstane ještě na naživu)... Proto je nutné chápat takovou událost nikoli jako prostý údaj černé kroniky, nýbrž ho začlenit do dějin spásy... Ježíš nepřišel nikoho odsoudit - ani Piláta, ani okupanty, ale všechny zachránit... Proto začne mluvit o nutnosti obrácení (v první části evangelia je to zdůrazněno projistotu 2x!); bez kterého nemůže Bůh nikoho zachránit... - Jak může Bůh dopouštět neštěstí, při němž musejí trpět nevinní? - Nechci to zjednodušovat, ale Ježíš nás vede k tomu, abychom vnímali znamení času, dobře ho pochopili a vyhodnotili pro svůj život. Poznat znamení času znamená vidět Pána ve všem, co prožíváme, a obrátit se k němu... Utrpení, bolest ani neštěstí není trestem. Naopak, je to vždy příležitost vrátit se k Bohu; změnit svůj život; přiklonit se ke Kristu a skrze to těžké se s ním nakonec spojit... Na druhou stranu - smrt je důsledkem hříchu... Hřích bude zničen. Každý, kdo se svého hříchu drží jako klíště, spolu s ním i zahyne; a když se ho nepustí, bude spolu s ním vykopán jak ten fíkovník... Ježíš tedy naléhavost své výzvy k obrácení dokresluje podobenstvím o neplodném fíkovníku. Bez obrácení jsme všichni neplodní. Jen Ježíš přináší ovoce a definitivně ho přinese ze stromu kříže za nás... - "Už tři léta přicházím hledat ovoce na tomto fíkovníku," říká majitel vinice, který je obrazem nebeského Otce. Podle některých exegetů by to mohli být tři roky Ježíšova působení, během nichž stále znovu zve k obrácení; a Otec čeká plody... Nakonec se Ježíš nabídne jako strom zelený, za nás, suché a neplodné stromy. Tím se Boží spravedlnost definitivně projeví jako jeho milosrdenství... - "Nech ho ještě rok," říká vinař majiteli, "okopám ho a pohnojím, snad příště ovoce ponese." - Co je to za rok? Je to rok, který začal Ježíšovým příchodem mezi nás, kdy vyhlásil „milostivé léto“; a který pokračuje po všechna léta našeho života, v nichž Bůh doufá, že se obrátíme, a trpělivě na nás čeká... Jsou to naše dějiny po Kristově zmrtvýchvstání. Zachráněn je ten, který s ním spojí svůj život, protože jen v Kristu a mocí jeho Ducha můžeme přinést ovoce obrácení... Až se nám bude zdát, že se náš život neubírá směrem, kterým jsme si představovali, a budeme blízko tomu, stěžovat si a vyčítat Bohu, co na nás dopouští; zastavme se na chvíli. Spolehněme se na to, že nás miluje, že je naším vinařem a my stromem, který může rozkvést do krásy. Jen je třeba okopat a odkopat vše, co nás dusí. Nebo lépe řečeno – nechat se okopat a zkypřit; vydržet Boží péči a léčbu, které mohou být třeba i nepříjemné...