29. neděle v mezidobí (sv.Hedvika) Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 16.10.2022
2 M 17,8-13 Ž 121 2 Tim 3,14-4,2 Lk 18,1-8
Ježíšovo podobenství o soudci a vdově je orámováno dvěma důležitými výroky. Ten první zní: "Je třeba stále se modlit a neochabovat." Na závěr, po podobenství, zazní věta: "Nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?" - Aby Pán mohl přijít, vyžaduje víru, která, když je živá, se projevuje ustavičnou touhou po setkání s ním... Stejně tomu je i s modlitbou - i ta je nesena touhou po Milovaném... - Modlitba a živá víra tedy spolu souvisí a vzájemně se podporují... Bez plného společenství s Ježíšem se každý učedník cítí jako vdova - opuštěný a bezmocný... - Už sama modlitba je velkým darem. Skrze ni vstupujeme do společenství a důvěrného vztahu s Ježíšem (i když ne ještě v plnosti), jak to jednou bude na věčnosti... Máme-li se stále modlit, je pochopitelné, že Ježíš zde mluví o modlitbě srdce. Modlit se stále slovy nebo přemítáním nejsme schopni - to dokážeme jenom srdcem, touhou... Může se zdát, že tato touha navenek vůbec nic nevytváří, ale právě ona dává hodnotu všemu, co děláme. Bůh nás k tomu svojí touhou zve a předchází. Touží po nás a po tom, abychom my toužili po něm... Postava bezbožného, sobeckého a neochotného soudce, který dělá průtahy, je jakýmsi protikladem k Bohu, který jedná úplně jinak, vždyť: "Bůh se rychle zastane těch, kteří k němu dnem i nocí volají." - Samozřejmě, že máme někdy pocit, že Pán neslyší, že se nás neujímá a že otálí dát nám to, oč prosíme... Většinou je to ale proto, že nám nechce dát jen nějakou věc, ale sám sebe. - Cílem modlitby totiž není přesvědčit Boha, aby jednal podle našich představ (dělal věci tak, jak my chceme), a dával nám to, co chceme... - Cílem modlitby je, abychom se proměnili, a to i ve vztahu k němu. Proto Pán čeká, až o něj budeme opravdu stát a toužit po něm. Pak se nás bude moci ujmout ve všem, co potřebujeme.