27. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 3.10.2021
1 M 2,18-24 Ž 128 Žid 2,9-11 Mk 10,2-16
Dnešní biblické texty nás vedou k správnému pochopení Božích plánů. Jsme pozváni vrátit se k původnímu záměru, který s námi Bůh měl. A to jak s jednotlivci, tak s našimi vztahy... - Ve zmatcích dnešních pohledů na manželství, na rodinu a všeobecně na lidské vztahy nutně potřebujeme pohled Boží. Podle záměru Božího je manželství velikým, nezaslouženým darem pro člověka; je obrazem vztahu Boha a člověka; a cestou k naplnění Božího záměru s námi... Manželství nepředstavuje způsob, jak uspokojit vlastní potřeby; jak plodit děti; či jak překonat samotu... To by bylo málo. Je posláním, posláním žít z lásky Boží... Láska manželská je velkým dobrodružstvím, při kterém se dva egoismy musí vyvlastňovat, přetavit, získat nový tvar (právě takový, v jakém mě potřebuje ten druhý)… Štěstí a vzájemná láska manželů se musí neustále vyvažovat obětí, sebedarováním se a neustálou prací na sobě... Když manželé budou v lásce sjednoceni s Bohem, budou také schopni vzájemně se darovat jeden druhému a bezpodmínečně se přijímat. Děti pak budou vyjádřením plodnosti jejich lásky... (V závorce: platí to i pro bezdětná manželství) a lidské vztahy obecně: Dar stvoření přináleží pouze Bohu a člověku. I každý z nás je takovýmto darem. Dostali jsme život darem, abychom se postupně sami stávali darem pro druhé… Manželé Bohem spojení se mohou definovat i jako dvojice, která si navzájem daruje Ježíšovu přítomnost, tak , jako on daruje jim jejich lásku... Manželé v různých složitých a těžkých životních chvílích se mohou ocitnout v krizi, mohou ztratit chuť, odvahu a sílu jít dál... Mohou se dostat do lidsky neřešitelné situace. Tehdy je třeba pustit Boha ke slovu, jít za Pánem a dar jeho lásky v sobě novým způsobem obnovit a přijmout... - V další evangelijní scéně přivádějí matky k Ježíšovi své děti, aby jim požehnal. Učedníci, kteří jim to zakazovali, vůbec nepochopili, že jsou sami povoláni stát se dětmi, aby se tak přiblížili Pánovu srdci. Bez postoje dítěte do Božího království nevejdeme. Dítě je zcela závislé na přijetí a lásce dospělých, my se máme učit takovému postoji vzhledem k Bohu. Z tohoto pohledu v souvislosti s Ježíšovou řečí o manželství je možné dokonce říct, že člověk je dospělý a zralý vstoupit do manželství teprve tehdy, když žije toto dětství Boží... Když si uvědomujeme, že potřebujeme přijetí a lásku Boží, jsme jí otevření a čerpáme z ní, pak také jsme schopni toto přijetí a lásku přijímat i od partnera a také mu přijetí a lásku dávat... Tento životní postoj se učíme jak ve vztahu k Bohu, tak ve vztahu k lidem, a to i v manželství, i ostatních vztazích: žít z daru lásky toho druhého a na tuto lásku odpovídat znova láskou...