26. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 25.9.2022
Am 6,1-7 Ž 146 1 Tim 6,11-16 Lk 16,19-31
Boháč v podobenství na rozdíl od Lazara nemá jméno. Je to typ člověka, který je plný sám sebe; nevidí potřebné ve své blízkosti a nechápe, že jeho bohatství je tu pro druhé... Lazar v překladu znamená "Bůh pomáhá". Bůh pomáhá a pečuje především o ty, kteří jsou na něj odkázáni a kteří mu důvěřují. (Naopak, lidé nemocní a chudí by však nejraději řekli: "No, za takovou pomoc pěkně děkuji.")... Ale Bůh častokrát chce pomáhat právě prostřednictvím těch, kteří jsou bohatí a mají možnosti a prostředky... Jde o příběh s dramatickou proměnou života, který smrtí nekončí. To, co smrtí končí, je čas přinášet ovoce obrácení. Z pohledu věčnosti je boháč (který si užíval) ve skutečnosti chudák, který ztratil všechno; a naopak chudák, který strádal a trpěl u dveří boháčova domu, se stal boháčem, který všechno získal... Proto chudí potřebují bohaté; a bohatí potřebují chudé, aby nastalo jakési vyrovnání... Nejdůležitějším sdělením tohoto podobenství je závažnost poslušnosti Božímu slovu. Cestou spásy je pouze poslušnost, která nám otvírá oči i srdce pro druhé. Skutečným problémem našeho života je, že Boží slovo neznáme, nevěříme mu, nespoléháme na něj a nestavíme na něm svůj život... Kdo nepřijme Pána a jeho slovo; nepřijme ani vzkříšení z mrtvých... Ježíš to dobře věděl. Farizejové neuvěřili, ani když viděli na vlastní oči vzkříšení Lazara; ani když vstal z mrtvých sám Ježíš... V důsledku je Ježíš sám tím chudákem, který lehává u našich dveří a čeká na naši lásku. Čeká na ni v různé podobě těch, kteří jsou kolem nás. On je také poslán, aby nás uzdravil svými ranami. Vidět Ježíše v tomto světě i v těch nejpotřebnějších kolem sebe se učíme tehdy, když máme v sobě světlo Božího slova a žijeme v poslušnosti jemu