25. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 24.9.2023
Iz 55,6-9 Ž 145 Flp 1,20-27 Mt 20,1-16
Adresáty tohoto podobenství jsou takzvaní "dělníci první hodiny" čili ti, kteří si myslí, že jim má být Pán Bůh (snad) vděčný za to, že celý svůj život žili a pracovali pro něj a pro jeho království... Těm nejvíce hrozí, že zamění milost za svou zásluhu... Jenomže naše práce na vinici Boží je naše největší odměna; nikoliv zásluha... Vždyť už v tom spočívá naše odměna, že jsme stále s ním; že smíme zakoušet jeho lásku a že jeho lásku můžeme dávat druhým... On nemůže dát víc než sebe a svoji lásku (tedy účast na svém životě)... Toto podobenství nás provokuje, protože jde proti našemu chápání lidské spravedlnosti. Nerozumíme mu, nechápeme jeho jednání... - Těm prvním Pán slíbil denár. To je denní dávka nezbytná k životu... To je symbol... Slíbil nám sebe, svůj život, svoji lásku, svého Ducha, abychom mohli žít jeho životem... Slíbil jim denár, a to splnil... - Těm dalším slíbil, že jim dá, co bude spravedlivé. Nevěděli, co to bude; kolik to bude; ale věřili mu... - Těm posledním neslíbil nic. Ti byli pozváni jenom k důvěře v Boží štědrost. Kdo mu však věří, není zklamán... - Boží spravedlnost se však nepodobá té lidské... Všem totiž nakonec dává nejvíc, co může, dává "denár" svého nekonečného milosrdenství... Tímto podobenstvím jsme vyzváni, abychom nespoléhali na svoji práci; na své zásluhy; na to, co jsme v životě vykonali; ale na to, že Bůh je dobrý a že ten, který nám dal už zde na zemi milost být s ním a žít pro něj - nám nakonec v nebi dá zakusit plnost své lásky... - Kdo mu věří, není zklamán, protože Bůh vždycky předčí všechna naše očekávání...