25. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 18.9.2022
Am 8,4-7 Ž 113 1 Tim 2,1-8 Lk 16,1-13
Na rozdíl od podobenství o ztracených (které Ježíš adresoval farizejům), toto podobenství říká svým učedníkům... Farizejové ho sice také slyšeli, ale vůbec nepochopili, co říká a k čemu je zve - měli totiž rádi peníze a posmívali se mu, jak čteme bezprostředně za tímto úryvkem... Ježíšova slova bohužel často nechápou ani jeho učedníci, a mnozí se snaží sloužit současně i Bohu i mamonu... Toto podobenství nás může trochu mast. Nejvíce nás provokuje pochvala nepoctivého správce, která je jádrem tohoto úryvku. Skutečně bohatý je pouze Pán, kterému patří všechno: celý kosmos i tento svět. On nám ho svěřil a my jsme jeho správci, ne jeho majitelé... Všechno, co nám dal, máme užívat. Není to ale jenom pro nás samotné, ale i pro všechny. – Podle podobenství, tím největším zlem, kterého se správce dopouštěl, bylo, že celá léta myslel jen na sebe - bez ohledu na druhé (pro sebe shromažďoval, kradl i hromadil...). Každého správce jednou čeká zúčtování. Ve chvíli, kdy se správce dozvěděl, že dojde i na něj, položil si otázku: "Co si počnu?" - To je velmi důležitá otázka. V Lukášově evangeliu zazní dvakrát. Čtyři kapitoly před tímto podobenstvím si ji klade bohatý sedlák, kterému se mu hodně urodilo. Také si kladl otázku: "Co si počnu?" A vymyslel to, že vybuduje větší stodoly, aby nemusel nic dělat... Tento správce v podobenství vymyslel něco jiného: začnu rozdávat. Ten první učinil svůj život závislým na tom, co měl a nahromadil; ten druhý na tom, co rozdal... To je klíč k pochopení tohoto podobenství. - Jsme opravdu bohatí jen tím, co rozdáme. Z tohoto pohledu je tím nejbohatším Bůh, protože dal všechno. Proč ale pán v podobenství pochválil správce, když rozdával z cizího? Z cizího totiž rozdáváme my všichni, protože nám nepatří vůbec nic... To, že někdo přijde na svět jako chudý; a někdo se narodí bohatý - není jeho zásluha, je to jeho poslání... Pán tedy pochválil nepoctivého správce, protože začal rozdávat místo toho, aby v poslední den nakradl pro sebe ještě víc... "Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci." Všechny statky světa jsou ve skutečnosti maličkosti. Hmotné věci nám jsou svěřeny, abychom se s nimi naučili hospodařit. „Věrnost v maličkosti“ spočívá v tom, že bohatý má bohatství proto, aby myslel na chudé a pomáhal jim; protože bohatý potřebuje chudého a chudý bohatého... Tak si jsou vzájemně požehnáním. Pravé bohatství, ona "velká věc", kterou nám Bůh chce svěřit, je Boží život v nás... Buďme tedy věrní v maličkosti, abychom pak celou věčnost prožívali s Bohem...