Sv. Rodiny C, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 26.12.2021
1 Sam 1,20-28 Ž 84 1 Jn 3,1-24 Lk 2,41-52
Letos svátek Svaté Rodiny padl na neděli a připomínku sv.Štěpána. – Svatá Rodina nás vede k pochopení našich lidských vztahů, do kterých jsme se narodili a ve kterých jsme vyrůstali... Rodina, kterou máme před sebou, je samozřejmě zvláštní a výjimečná - jedinečná je především přítomností Ježíše samotného... Její zkušenost nás však může upozornit na něco, co bychom mohli přehlédnout, ale co je v lidských vztazích podstatné, ba nejdůležitější. Tím, že se Bůh stal člověkem a narodil se jako každé jiné malé dítě, zjevil nám důležitost zcela konkrétních projevů lásky. Ukázal nám, jak je důležité mít kolem sebe ty, od kterých se učíme přijímat konkrétní gesta, slova lásky, přijetí, něžnost, abychom se jednou otevřeli lásce Boží a zakusili Boha... Cílem výchovy totiž není nic jiného než přivést děti k tomu, aby svým srdcem poznaly Boha; zakusily jeho lásku; na ni odpověděly a aby si Boha zamilovaly a podřídily se mu, protože On nás miluje a chce naši spásu... To, co se odehrálo ve Svaté rodině při pouti do Jeruzaléma, svědčí o tom, že Ježíš ve svých dvanácti letech měl už poznání (a v dané situaci upřednostnil Otcovu vůli před vůlí lidskou) zcela vědomě a dobrovolně... Je to vlastně zjevením toho, že se Panně Marii a Josefovi výchova opravdu podařila. Právem se můžeme domnívat, že k ničemu jinému Panna Maria a Josef Ježíše nevychovávali, protože to sami žili. Ve Svaté rodině se žilo v závislosti na Božím slovu, na hledání Otcovy vůle, v podřízenosti Božím záměrům... Žilo se poslání, které Bůh Panně Marii a Josefovi svěřil a které svěřil také Ježíšovi, i když on do tohoto poslání postupně vrůstal... Ale ve chvíli, kdy se Ježíš projeví jako ten, kdo poslouchá především Otce - oni nerozumějí! - Jak je to možné? "Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?" Vlastně by to měl být šťastný okamžik. Oni však v té chvíli nerozuměli, protože vystresováni hledáním a bolestí ještě to, co se stalo, nedovedli zařadit do kontextu svého života... Přitom v té chvíli byli svědky toho, že Ježíš je ten, kdo postavil svůj život na vůli Otcově; na hledání toho, co se jemu líbí... Jenom v té chvíli museli přijmout, že Otcova vůle byla trochu jiná, než si mysleli... Stupeň lidské i duchovní zralosti a svobody závisí na tom, jak člověk poznává a plní vůli Boží. To by mělo být pro každého rodiče ve výchově dětí základní metou - aby dříve, než se naše děti seznámí se zlem, které je kolem nás, zakusily Boží lásku a měly v srdci touhu dělat to, co chce Bůh... Pak se o ně nemusíme bát...