24. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 15.9.2024
Iz 50,5-9 Ž 116 Jak 2,14-18 Mk 8,27-35
"A za koho mě pokládáte vy?" – Ptá se Ježíš svých učedníků. Ne že by to nevěděl (nebo byl zvědavý) - ale chtěl, aby si sami učedníci vyjasnili svůj postoj k němu; a také si přál odkrýt jim své tajemství... - Petr osvícen Duchem svatým sice poznal, že Ježíš je Mesiáš, ale chápal tento titul po svém... Ještě nerozuměl, jakým způsobem je Ježíš Mesiáš, tedy ten, který zachraňuje... Ježíš reaguje na Petrovo vyznání překvapivě: všechny své učedníky přísně napomene, aby to nikomu neříkali. Proč? - Jistě proto, aby nedošlo k nedorozumění... Vždyť ani oni sami nechápali, v jakém smyslu je Ježíš Mesiášem a zachráncem (natožpak lidé, kterým by to měli zvěstovat)... - Právě proto Ježíš začíná svou první řeč o utrpení, smrti a zmrtvýchvstání - a snaží se učedníkům vysvětlit, že přišel, aby nás všechny zachránil skrze svou chudobu, ponížení, utrpení a smrt... - Sebejistý Petr si vzal Pána stranou, jako by ho nechtěl ztrapnit před ostatními, a řekl mu, že to se nesmí stát, a začal mu to rozmlouvat... Vyslechl však větu, kterou by nechtěl slyšet nikdo z nás (i když často uvažujeme stejně jako on)... Doslova mu Pán řekl: "Jdi za mě, satane!" Co to znamená? - Nikdo z nás není povolán k tomu, aby Pánu radil... Nemáme se stavět před Pána Ježíše, ale jsme zváni ho následovat - právě toho chudého, tichého, pokorného a trpícího... Hned vzápětí se Ježíš obrací na ostatní kolem a říká: "Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe." - Kdo chce být Ježíšovým učedníkem, nesmí považovat sebe sama za míru všeho; naopak musí opustit svoje představy a zkušenosti, ale také své sobectví a pýchu ve prospěch Krista... Svůj kříž můžeme unést a nést, jedině když budeme Ježíše následovat v jeho způsobu života a stále půjdeme v jeho blízkosti... Pak dostaneme milost zříkat se sebe pro něj a žít i s tím, co pro nás není snadné, protože k tomu jsme povoláni...