24. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 11.9.2022
2 M 32,7-14 Ž 51 1 Tim 1,12-17 Lk 15,1-32
Celá patnáctá kapitola Lukášova evangelia je věnována ztraceným; a celá také skrze Ježíšovo slovo a jednání zjevuje Otcovo milosrdné srdce... - Ježíš defacto v dnešním evangeliu říká jedno podobenství. To jedno podobenství má však tři obrazy. My jsme četli ty první dva, tedy o ztracené ovci, a o ztracené minci; a potom je podobenství o marnotratném synu (anebo spíše o ztracených synech)... - Hlavní postavou těchto podobenství je vlastně Otec, který se zjevuje v Ježíši Kristu; a Ježíš, který nám odhaluje Otce... Podobenstvím předcházelo pohoršení farizejů, kteří Pánu vytýkají, že přijímá hříšníky a jí s nimi. Sami se považují za spravedlivé a nechápou, proč by se Bůh měl takto chovat k těm, kteří se ztratili... (Problém je v tom, že jsme se ztratili všichni, ale ne všichni jsme si toho vědomi...) - Pán těmito podobenstvími vlastně zve ty, kteří se domnívají, že ztraceni nejsou, aby svoji ztracenost poznali, přiznali si ji a aby se odvrátili od své vlastní spravedlnosti k Otci, který odpouští a ospravedlňuje. Lidé mohou zaujmout dvojí životní postoj: buď se člověk ospravedlňuje sám; nebo přijme Ježíšovo ospravedlnění. Pouze však ta druhá cesta vede k záchraně... Na základě těchto podobenství se zdá, že základní podmínkou přijetí Božího milosrdenství a záchrany je naše obrácení. - Ano i ne. V těchto podobenstvích vidíme, že ztracená ovce se ve skutečnosti neobrátila a ke stádu a pastýři se nevrátila sama... Ani stříbrná mince se sama čarovně nedostala do měšce k těm ostatním... Ztracení jsou zachráněni především tím, že se k ním obrátil Bůh. Bůh je ten, který nás hledá, svou láskou se k nám obrací, a když ji přijmeme, obrátíme se i my. Podobenství necílí na hříšníka a jeho obrácení k tomu, aby byl spravedlivý a polepšil se - to není možné. Má-li se však někdo skutečně obrátit, pak je to „spravedlivý“ (lépe řečeno, co si o sobě myslí, že je spravedlivý) – se má obrátit k vědomí své nespravedlnosti; a k přijetí Božího milosrdenství, které potřebujeme všichni. Závěr tří podobenství o ztracených zůstává otevřený. Hostina a sdílení radosti bez konce se nabízí všem bez rozdílu. Boží radost však bude úplná, až se i ti, co si o sobě myslí, že jsou spravedliví nechají zachránit a obejmout Otcem; a až si bez vlastních zásluh nechají vrátit a přijmou důstojnost Božích dětí. Když se přestanou s druhými srovnávat jako starší syn z podobenství o dvou synech; a když s nimi přestanou soutěžit nebo se nad ně vypínat - pak bude šťastné Otcovo srdce a radost nás všech (pro které je dost místa na svatební hostině v nebeském království), bude dokonalá...