23. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 8.9.2024
Iz 35,4-7 Ž 146 Jak 2,1-5 Mk 7,31-37
Tento evangelijní úryvek staví před nás nemocného, který neslyší a špatně nebo obtížně mluví... - My všichni jsme v duchovním smyslu hluší a špatně mluvící... Slyšíme selektivně a často neříkáme to, co říkat máme... Samozřejmě, když neslyšíme hlas svého Boha, nernůžeme mu také odpovědět... - Proto je naslouchání Bohu základním životním postojem Ježíšova učedníka. Slyšet Ježíšův hlas; poznávat Boží vůli; nechávat se jeho hlasem obdarovat, milovat a vést - je touhou srdce každého skutečného Pánova učedníka... - Mnozí se však raději Boha neptají, aby nemuseli poslouchat. Mají strach z toho, co bude Bůh chtít, tak jako Adam v ráji: "Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se" (Gn 3,10)... Nemocný (který sám Krista neznal a nemohl ho slyšet) se s ním setkal jen díky těm, kteří ho k němu přivedli a prosili, aby na něj vložil ruku... - Někdy ani nevíme, že jsme hluchoněmí; a vědí to ti, kteří jsou kolem nás... Mají-li nás rádi (tak nás, ať už fyzicky, nebo ve svých modlitbách) přivedou ke Kristu, aby na nás vložil ruku jako na nemocného v evangeliu a uzdravil nás... - Ježíš mu dal svými gesty najevo, že ho chce uzdravit z němoty a hluchoty, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: "Effatha!", to znamená: "Otevři se!" - Mocí svého slova a své lásky mu Ježíš otevřel sluch a rozvázal jazyk, takže mluvil správně... I v každém z nás chce Ježíš mocí svého slova bořit bariéry, které nám brání vnímat Boha v našem životě a v našich životních okolnostech; nedovolují nám naslouchat a pociťovat dotyky lásky Boží... Ježíš sám nás uschopňuje mluvit s ním a odpovídat na lásku Boží... Současně nám dává schopnost zvěstovat evangelium a hlásat veliké skutky Boží... Dospělá víra je náš každodenní a celoživotní dialog s Bohem; konání toho, co nám on říká a k čemu nás vede; a také zvěstování toho, který nás vykoupil, stará se o nás a nesmírně nás miluje...