22. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 3.9.2023
Jer 20,7-9 Ž 63 Řím 12,1n Mt 16,21-27
Pán poprvé mluví o tom, že musí jít cestou utrpení; že musí mnoho trpět a být zabit. Je to cesta, kterou musí projít, aby zvítězil nad zlem a obdaroval nás darem spásy... Petrova reakce odkrývá, jak často býváme i my v představách a ve svém srdci od Boha daleko; jak nerozumíme Božím cestám... Vzal si Ježíše stranou a rozmlouval mu to... Ani si neuvědomil, že vlastně to, co chce jako dobro pro Ježíše, se neshoduje s Boží vůli... Chtít odstranit utrpení z cesty spásy (kterou Otec ve své moudrosti ustanovil a na niž Ježíš dobrovolně vykročil), není jen příliš lidské, ale přímo ďábelské... To už přece satan Ježíšovi nabízel hned na počátku - při jeho pokušení v poušti... - Zajímavé je i to, že Petr si vzal Ježíše stranou, jako by ho nechtěl ztrapnit před ostatními učedníky. Šeptá mu bokem: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!" Tohle Ježíš nesnese. Na rozdíl od Petra s ním mluví zpříma a před ostatními: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské!" Doslova tu říká: "Odejdi za mě." Ježíš ho neposílá pryč, ale posílá ho na místo, které Petrovi přísluší, protože ho má následovat, nikoliv ho vést a radit mu... Jen když se zřekneme své představy o životě (a v důsledku i sebe sama), nalezneme pravý život... My nevíme, co je dobré pro nás nebo pro druhé, natož pro Božího Syna... Spásu ani štěstí si člověk nekoupí a nezajistí pouze vlastní silou, ale naopak: může ji přijmout, když bude Boha poslouchat a bude revidovat svoje přání; svoje myšlení a svoje touhy ve světle Ježíšova slova a jeho životní cesty; když bude Ježíše následovat, kamkoliv on půjde...