21. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 25.8.2024
Joz 24,1-18 Ž 34 Ef 5,21-32 Jn 6,60-69
"Mnoho z Ježíšových učedníků řeklo: ,To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat!" - Takto reagovali na jeho veliký dar lásky v eucharistii... Nerozuměli tomu, byli pohoršeni... Židům, kteří Ježíši nevěřili, Pán o kousek dál v evangeliu řekl: "Otrok nezůstává v domě navždy, syn zůstává navždy" (Jan 8,35). Mluví tak o naší vnitřní svobodě a o kvalitě našeho vztahu k Bohu, který prožíváme jako synové a dcery, a ne jako otroci... - Kdo se hlásí ke Kristu, a přitom se cítí vnitřně zotročen (a ne osvobozen), ten dříve nebo později odejde... - To, co nás u Ježíše udrží, je zkušenost s jeho láskou a věrností; s mocí jeho slova, na které jsme se spolehli; poznání jeho dobroty a lásky... - Záleží na tom, jestli jsme s Ježíšem natolik spojili svůj život, že i my žijeme v duchu jeho oběti a služby; v duchu eucharistie - jako díkůčinění Otci; a jako ti, kdo svůj život lámou jako chleba pro druhé... Eucharistii neslavíme jako zbožný rituál, odtržený od života... V ní se zpřítomňuje Kristova láska; jeho oběť na kříži (kdy vydal sám sebe pro nás)... Člověk (který žije pro Ježíše tak, jako Ježíš žije pro nás) má velikou šanci, že ho od něj nic neoddělí; zůstane mu věrný a projde všemi krizemi svého života... A o to jde... Nakonec všechny krizové okamžiky i těžká období jsou pro nás pozváním, abychom se Pánu ještě více přiblížili; ještě více si ho zamilovali, a to v ještě větší svobodě svého srdce...