21. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 22.8.2021
Joz 24,1-18 Ž 34 Ef 5,21-32 Jn 6,60-69
V prvním čtení jsme slyšeli Jozua, jak vyzývá všechen shromážděný lid: "Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!" – Ano i dnes (jestliže se jakoby všechno hroutí, společ-nost upadá, víra se vytrácí...) je to zároveň výzva k pochopení tajemné Boží pe-dagogiky, abychom svou víru znova našli a prohloubili... V evangeliu Ježíš předkládá učedníkům náročná slova o chlebu života, o přijímání jeho těla a krve. Učedníci tomu nerozumí, zdá se jim to podivné, po-horšlivé... - Stejně tak v době nedávno minulé i v dnešní době se mnoha lidem zdálo Ježíšovo poselství nepochopitelné, jeho slova tvrdá, jeho výzvy zbytečné a omezující, a tak už s ním nechodí - chodí si životem sami, bez Boha. A navíc, mnoho z nich je zapsáno v našich křestních matrikách... – Pak se Ježíš obrátil na okruh svých nejbližších s otázkou: "I vy chcete odejít?" Ne, On je neprosí, aby aspoň oni zůstali; nezískává je lákavými přísliby... Ježíšovi nejde o počty, o ta-bulky, o plné kostely a masové poutě, jemu jde o kvalitu... Ježíš musel ta slova říkat s velikou bolestí, když vlastně riskoval ztrátu všech svých dosavadních učedníků a nejbližších spolupracovníků ... I vy chcete odejít? - Ježíš takto risku-je stále, i dnes, když zůstává jen malé stádce: Jsou bolestné odchody kněží; roz-vody manželů; ztráta víry u dětí z dobrých katolických rodin... - Ale stále je tu skupina těch, kteří jako Petr dávají odpověď za všechny: "Pane, ke komu pů-jdeme? Ty máš slova věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží." - Kdo je ukotven ve vztahu k našemu Pánu, poznává jasně, že u něj je to nejlepší: ke komu bychom šli? I když všechno hned nechápeme, jde-me za tebou... Tato zkušenost je nutná pro udržení a růst naší víry v dnešní zmatené době. "Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý", vyzývá žalmista. Mít zkuše-nost s jeho přítomností; mít zkušenost s jeho pomocí; s jeho tichým promlouvá-ním; s jeho slávou a nádherou i s jeho utrpením... Protože jen tak se dokážeme přenést přes chvíle nepochopení a těžkostí. Ale k prohloubení těchto zkušeností je velmi důležitý jeden postoj, na který nás upozorňuje první čtení: vděčnost. Lid před Jozuem vyznává: "Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země..." Připomínej si Hospodinovy divy, připomínej si jeho činy... Tehdy se rodí vděčnost za to, co nám Bůh prokázal. Připomínej si Boží činy každý večer při modlitbě, připomínej si jeho dílo pro lidstvo každou mši svatou, připomínej si chvíle odpuštění, kdy jsi zakusil jeho milosrdnou pří-tomnost - a z tvého srdce bude stále proudit nevysychající pramen vděčnosti, který dá sílu k vyznání: "Pane, ke komu bychom šli? Vždyť u tebe nám je nejlíp. Nepo-třebujeme se ohlížet za okolními lákadly, my jsme zakusili, že ty jsi ten Svatý Boží."