2. velikonoční neděle H.Životice, Pustějov, Kujavy, 16.4.2023
Sk 2,42-47 Ž 118 1 Pt 1,3-9 Jn 20,19-31
Druhá neděle velikonoční je nazvána nedělí Božího milosrdenství... - Ježíšův hrob je prázdný - Pán vstal z mrtvých, ale učedníci jakoby učinili hrob ze svého srdce a z večeřadla, kde se skrývají... Pán to tak ale nemůže nechat. Nechce být bez nich; spojil s nimi svůj život a ví, že oni teď nemají na to, aby ho sami hledali... On žije; miluje je a chce naplnit každý prázdný hrob svou přítomností... Setkání s Ježíšem promění každý pustý prostor v místo nového života, žádné zavřené dveře nejsou pro Ježíše nepřekonatelnou překážkou... Několikrát zazní: "Pokoj vám." - Prvním darem vzkříšeného Ježíše učedníkům a celé církvi je právě tento hluboký pokoj; smíření s Bohem; s lidmi; se životem; plnost odpuštění... Tento „pokoj“ – je znamení plnosti spásy a požehnání... Druhým darem vzkříšeného Pána je dar Ducha svatého; Utěšitele; Dárce života... Ukazuje jim své rány, z nichž prýští uzdravující milost... Rány na rukou, do kterých se můžeme schovat a nikdo nás z nich nevyrve... Rána v boku, kde je náš bezpečný úkryt a z níž jsme i my byli křtem zrozeni k novému životu... Náš Pán bude už navždycky ten Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý, přičemž rány budou jeho identitou; znamením lásky, která se vydala až do krajnosti; znamením milo-srdenství... Zakončím modlitbou sv. Františka (kancionál č.928): „Pane, udělej ze mne nástroj svého pokoje; abych přinášel lásku, kde je nenávist; odpuštění, kde je urážka; jednotu, kde je nesvornost; víru, kde je pochybnost; pravdu, kde je blud; naději, kde je zoufalství; radost, kde je smutek; světlo, kde vládne tma... Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil; abych netoužil po porozumění, ale rozuměl; abych netoužil po lásce, ale miloval... Vždyť, kdo dává - ten dostane; kdo odpouští - tomu se odpustí; kdo umírá - vstane k životu“ – protože Ty jsi živý; jsi milosrdný; a zůstáváš navěky...