2. postní neděle B, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 25.2.2024
1 M 22 1-18 Ž 116 Řím 8 31-34 Mk 9 2-10
Událost proměnění Páně se odehrává několik dní po Ježíšově výzvě, aby každý nesl vlastní kříž a zřekl se sebe pro něj. To celé této události dává hluboký význam... Pán se odebral se třemi ze svých apoštolů do samoty, aby jim dal pochopit, že ten, který je vtěleným Božím Synem, je současně trpící služebník Boží... Chtěl, aby se učili rozumět cestě, která vede ke slávě... Událost proměnění, která se odehrává uprostřed Ježíšova života, je obraz, symbol vzkříšení, o němž Ježíš mluví v závěru dnešního evangelia. Bez Kristova kříže a vzkříšení bychom nikdy nepochopili, kdo Ježíš je... Zůstalo by nám jeho lidství; jeho soucit a jeho podivuhodné výroky - avšak oddělené od jeho božské moci, kterou smíme zakoušet díky jeho vzkříšení... Ježíš je Boží Syn; je zjevení Otcovy slávy; je cestou záchrany; je tím, který je v našem životě stále živý a přítomný - právě díky kříži a zmrtvýchvstání... Pro náš každodenní život jsou v dnešním úryvku důležité dva klíčové momenty. - Tím prvním je Ježíšova proměněná tvář, která zjevuje Boží krásu v lidském těle; krásu, která je připravena pro každého z nás, když se otevřeme Boží přítomnosti ve svém srdci a ve svém těle. To je skutečnost, ke které směřujeme... - Tím druhým jsou důležitá Otcova slova: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“ - Evangelista Marek na tomto místě naposledy zaznamenává Otcova slova. Jako by nám v těchto posledních slovech chtěl Otec říct: nehledejte už nikoho jiného, toto je ten jediný, kterého jsem poslal... Máme ho poslouchat, protože poslušnost je cesta k naší proměně; k našemu štěstí; k naší záchraně a k naplnění našeho života... Naše proměnění, o které v důsledku také jde, začíná tím, že nasloucháme Ježíši a následujeme ho... Poslušnost Ježíšovu slovu proměňuje lidská srdce; chrání nás před životními omyly; bludnými cestami a dává nám jistotu Boží blízkosti a lásky...