18. neděle v mezidobí B Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 1.8.2021
2 M 16,2-15 Ž 78 Ef 4,17-24 Jn 6,24-35
V prvním čtení Bůh zve svůj národ do svobody, avšak lid nechce ztratit své pohodlí... Bůh je zkouší (ne však, aby je potrestal); ale aby poznali sami sebe (tedy nakolik věří Bohu a milují ho)... Naštěstí se návrat do Egypta nekoná, pro-tože Bůh má vždy záložní plán spásy... V evangeliu Ježíš lidem říká, že vlastně nehledají Boha a jeho království, pro které byl Ježíš poslán; ale obyčejné hmotné dobro - něco, co slouží k zajiště-ní vezdejšího života... --- Zástupy hledají Ježíše, protože se nasytily. Chtějí se mít dobře a zajis-tit si bezstarostný život.. Ježíš jim nabízí sebe a s tím život věčný, ale lidé to nechtějí pochopit... Často ani my netoužíme po Bohu samém, ale spíš po tom, co dává... - Ježíš neodpovídá na otázku, jak se dostal na druhý břeh, protože ho hle-dají ze sobeckých důvodů. Svá tajemství totiž odkrývá pouze těm, kteří mu věří a sdílí s ním svůj život... - Mluví k nim, ale oni jako by neslyšeli a nerozuměli... Když k nim hovoří o rozdílu mezi chlebem pomíjejícím a pokrmem k věčnému životu, reagují zvláštním dotazem: "Co máme dělat, abychom konali skutky Boží?" - Netuší, že to vůbec není složité, že stačí přijmout Ježíše a uvěřit Boží-mu plánu záchrany skrze toho, kterého Otec poslal... Ježíš dává všem lidem věč-ný život. Přijmout ho však může pouze ten, kdo má víru... Pravým pokrmem není to, co dává Mojžíš a Zákon, ale to, co nám dává Syn (jehož Bůh Otec nabí-zí lidem jako „pravý chléb, který sestupuje z nebe“)... Sám Ježíš je tedy oním darem lásky, který Bůh Otec nabízí každému člověku; a oním slovem, kterému máme uvěřit, abychom nalezli plnohodnotný život a pravé štěstí... "Dávej nám ten chléb stále." - Tito lidé nepochopili, že chléb, o který prosí, stojí před nimi... I my jsme pozváni stále znovu k němu přicházet (nejen jednou; nebo jen v neděli), ale každý den a stále znovu se sytit - jíst a pít z jeho lásky; sytit se jeho životem; jeho slovem; sytit se ním samým... Jen tak nebudeme nikdy hladovět a nikdy žíznit, protože budeme žít z něho, a to je pro nás ta nej-větší radost našeho pozemského života, který však směřuje k životu věčnému...