15. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 10.7.2022
5 M 30,10-14 Ž 69 Kol 1,15-20 Lk 10,25-37
Slyšeli jsme velmi známý text, který je plný otázek a pře-kvapivých odpovědí; a možná nás to i potěšilo, protože jsme asi mnozí v pokušení se v duchu vidět už někde jinde, a máme pocit, že nad tak známým textem opravu není, co ještě řešit: Vždyť už víme, co dělat, abychom dostali věčný život; že máme milovat Boha a bližního jako sebe sama (to jsme taky slyšeli už milionkrát)... Zákoník se ptá na zásadní věc: jak dosáhnout věčného života? Ptá se (ale žal ne proto, aby se něco dozvěděl, ale aby Ježíše přivedl do úzkých...) Zaskočen jasností Ježíšovy odpovědi položí další otázku, tentokrát proto, aby nevypadal hloupě a aby se ospravedlnil: "Kdo je můj bližní?" - Židé si totiž mysleli, že jejich bližní je pouze ten, kdo patří do židovského národa; kdo vyznává stejné náboženství; a nejlépe ten, kdo má stejné názory jako oni... V okamžiku, kdy něco z toho není splněno, tak už to není můj bližní, a já na něho nemusím brát žádné ohledy... - Ježíš však odpovídá krásným podobenstvím, ve kterém vlastně zvláštním způsobem zjevuje sám sebe. Je to de facto Ježíšova autobiografie. Ježíše je tím Samaritánem... Je ten, který na své cestě od Otce sestoupil na naše cesty, aby se ujal nás, které zbil a okradl Ďábel (ten, jenž je vrahem a zlodějem od počátku)... Ježíš přišel, aby obvázal naše rány; vzal nás na svého soumara a zachránil nás... On totiž vzal na sebe naše lidství (pokažené hříchem a smrtí), a zaplatil za naše uzdravení... Tím se paradoxně stal současně také tím, který sám zbitý a okradený leží v prachu našich cest a čeká, jestli se ho ujmeme v těch nejpotřebnějších... Zákoník se mohl (kdyby chtěl) poučit, a to hned několika skutečnostmi najednou: Za prvé se mohl obrátit na Ježíše jako na toho, kdo uzdravuje, pomáhá a zachraňuje... Dále mohl pochopit, že tím bližním je každý člověk a každý z nás je povolán, aby se stal bližním jakémukoliv potřebnému... Ježíš mu dal poznat i to, že nestačí být vzdělaný a zbožný, věnovat se náboženskému životu, kultu a modlitbám, ale že je třeba být také lidský, soucitný a milosrdný... Nemáme si klást otázku, kdo je můj bližní, ale máme se dívat na to, jak se Ježíš stal bližním každému z nás, a učit se jednat stejně... Být si navzájem bližním znamená naplnit Boží zákon, protože jeho podstatou je milosrdenství, které nám Bůh prokázal a které máme žít každý den navzájem mezi sebou... Ten znalec zákona byl skutečný. Milosrdného Samaritána si Ježíš vymyslel, aby nám postavil před oči ideál. Bohužel, takových znalců zákona je kolem nás mnoho, těch samaritánů je pořád nějak málo... Prosme za to, a snažme se o to, aby se tento poměr změnil... Jak? „Jdi a stejně jednej i ty!“...