15. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 11.7.2021
Am 7,12-15 Ž 85 Ef 1,3-14 Mk 6,7-13
V dnešním druhém čtení jsme slyšeli výzvu sv. Pavla k velebení Boha. „Buď pochválen (můžeme přeložit i jako „veleben“; „požehnaný“) Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, on nás zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary, protože jsme spojeni s Kristem...“ - Co to znamená „velebit Boha“? - Katechizmus nás učí: „Modlitba velebení je odpověď člověka na Boží dary: protože Bůh dává požehnání; srdce člověka zase může velebit toho, který je zdrojem všeho požehnání...“ (KKC 2626-7) - Můžeme si položit otázku: Jaké místo zabírá v našich modlitbách velebení? Zda alespoň někdy velebíme Boha? - Největší důkaz Boží lásky je skutečnost, že jsme, že existujeme... „V něm žijeme, hýbeme se a jsme!“ říká sv. Pavel. Bůh nás stvořil z lásky; a v každé chvíli znovu a znovu udržuje v bytí... Často však zapomínáme na svoje základní povolání: uctívat, velebit Boha a klanět se mu – jinými slovy: milovat ho celým srdcem... - Bůh, kterého máme velebit, je Otec našeho Pána Ježíše Krista. To je nejjistější totožnost Boha. Jen skrze Krista můžeme Boha poznávat, vždyť: „Kdo mě vidí, vidí Otce!“... - Bůh Otec se zjevuje v celém stvoření, ale nejdokonaleji v člověku, který byl stvořen, aby se stal Božím obrazem... Ale ze všech lidí se nejdokonaleji zjevil ve svém Slovu, které se „stalo tělem a přebývalo mezi námi“... Někdy nás v našem velebení chce zmýlit naše okamžitá situace, anebo vidění temné budoucnosti... Boha však nemáme velebit jen kvůli tomu, co pro nás udělal, ale můžeme ho velebit ještě úžasnějším způsobem pro Něho samého, bez ohledu na to, jak se cítím, co prožívám - protože On je absolutní Dobro... Bůh si nás ustavičně všímá a jsme stále předmětem jeho něžné starostlivosti. Jsme tu a existujeme jen proto, neboť On sám na nás ustavičně koncentruje svoji stvořitelskou pozornost a požehnání... Katechizmus nás znovu poučuje: „Chvála je způsob modlitby, která bezprostředněji uznává, že Bůh je Bůh!“ (KKC 2639). --- Zakončím modlitbou: Pane, není pro mne snadné hledat tě v Tvém slově... Zveš mě, abych opustil své "malé" poměry, a připomínáš mi, že být s tebou znamená opustit svůj přísně střežený "soukromý" sektor a vydat se cestou putování, riskování, otevření se, sdílení a setkání... To jsou totiž důsledky lásky, kterou mě už od počátku miluješ a kterou mám dosvědčovat svým životem... - Prosím tě za odpuštění, že na tvé povolání „být apoštolem“ odpovídám často tak skomíravě; pohlédnu-li však na tebe, chválím tě, Pane, že jsi neváhal začlenit do svého nesmírného plánu spásy i mě... Můj Bože, buď ti za všechno (co mám a čím jsem) chvála a sláva...