14. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 9.7.2023
Zach 9, 9n Ž 145 Řím 8,11-13 Mt 11, 25-30
Dnešnímu úryvku předchází Ježíšův nářek nad městy, která ho nepřijala, přestože tam Ježíš vykonal tolik zázraků... Naopak, Ježíš propukl v jásot a díkůčinění při pohledu na své učedníky, protože oni ho přijali... S vděčností za to oslavuje Boha Otce, Pána nebe i země... Chválí ho za jeho moudrost, která se tak diametrálně liší od lidské vychytralosti... "Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím." - Pro většinu z nás je tato věta velikým povzbuzením. Pán ví o námaze svých apoštolů; ví také o našich námahách a trápeních; ví o naší únavě; slabostech i bolestech... - Slibuje, že on sám bude pro nás zdrojem síly pro každý den. Jeho jho, které nabízí místo strašné tíhy příkazů a zákazů - je evangelium, které nás osvobozuje... - Spása už není předmětem pouze naší snahy, ale získává se přijetím milosti... Jeho bezpodmínečná láska nás zachraňuje a občerstvuje. "Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek." - Od Pána se můžeme učit úplně ve všem. Proč zrovna zdůrazňuje tyto dvě vlastnosti, tichost a pokoru srdce? - Protože tyto jeho životní postoje bychom mohli snadno přehlédnout; a nemuseli bychom je považovat za tak důležité... Ale právě tichost a pokora jsou pro Kristovy učedníky stěžejní. Mohlo by se zdát, že v tomto světě vítězí mocní; ti, kdo mají široké lokty a umí se prosadit; kteří jsou pyšní, rvaví, hluční a ctižádostiví; kteří utláčejí druhé a vidí jen svůj prospěch... - Ale u Boha je tomu jinak. Ježíš je ten maličký, který bude prvním; on je tím kamenem, jejž stavitelé zavrhli, ale stal se kvádrem nárožním... - Pokora je Boží vlastnost, proto pravá láska je vždycky tichá a pokorná a jako taková dává život a také odpočinutí... Je to Boží způsob, jak žít v tomto světě, bojovat dobrý boj a neztratit Ducha Božího...