12. neděle v mezidobí A Hl.Životice, Pustějov, Kujavy, 25.6.2023
Jer 20,10-13 Ž 69 Řím 5,12-15 Mt 10,26-33
Jako refrén z dnešního úryvku evangelia zní Ježíšovo povzbuzení: "Nebojte se." - Říká to svým apoštolům. Zjevně byli sevřeni strachem, stejně jako býváme i my... Víme však, že existuje i strach, který souvisí s pudem sebezáchovy a slouží k vyhýbání se nebezpečí (a ten je zdravý)... Pokud ho někdo postrádá, chová se nezodpovědně; nebezpečně riskuje anebo je naivní. O něj pak mívají strach jeho blízcí... Pak ale také existuje strach, který předvídá nebezpečí a problémy, jež možná ani nenastanou; který nás ochromuje a bere nám odvahu a naději... - Lékem na tento typ strachu je Pánovo pozvání, abychom mu důvěřovali a spolehli se na něj, protože důvěra v něho nás osvobozuje od strachu z nedostatku; ze selhání; z protivenství a ze smrti... Ježíš v protikladu k „nebojte se“ hovoří také: "Bojte se toho, který může zahubit v pekle duši i tělo." - Mohlo by se zdát, že je zde řeč o satanovi, ale satan nemůže zabít duši ani tělo; pánem nad životem a smrtí je totiž jedině Bůh... - Je to tedy spíš Ježíšova výzva, abychom žili v bázni Boží, tedy v úctě vůči Bohu. Nemáme se strachovat zla ani zlých duchů, ale spíše vlastního odvrácení se od Boha a tak si zkazit život... Máme v sobě pěstovat bázeň Boží neboli oddanost vůči Bohu a ochotu ho poslouchat; nechat se jím vést, aby v nás vítězil on a jeho láska... Bázeň před Bohem zahání strach, protože dává prostor Bohu. Když zpochybníme, že jsme předmětem Boží péče a lásky, vždycky nastoupí strach a obavy... - Pro Boha není zanedbatelný ani život jednoho vrabce, což teprve ten náš! Máme pro něho větší cenu než celé stvoření, vždyť jsme jeho děti, za které Kristus položil svůj život... Má nás vyryté ve své dlani (srov. Iz 49,16)... A pokud má sečteny všechny vlasy na naší hlavě, znamená to, že se stará o ty nejmenší detaily našeho života... - Nebojme se tedy nikoho a ničeho, neboť nejsme na život sami...