12. neděle v mezidobí Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 19.6.2022
Zach 12,10n Ž 63 Gal 3,26-29 Lk 9,18-24
V tomto úryvku evangelia je nám Ježíš představen jako ten, kdo se o samotě modlí. Do této své intimní chvíle zve i své učedníky... Je tam tedy se svými nejbližšími. Připravuje je na svou (i jejich) největší životní zkoušku a začíná se ptát, ačkoli do té doby se ptali jen oni... - Ježíš jim položí otázku, která je velmi důležitá. Tuto otázku ale klade také nám a po každém z nás žádá i odpověď... Máme odpovědět svým vyznáním – tedy kým je pro nás Ježíš?; a pak také svým životem - jestli půjdeme za ním a budeme s ním chtít sdílet svůj život?... Ježíš zjevuje svým učedníkům, že "Syn člověka bude muset mnoho trpět". Toto "bude muset" je dílem lásky, protože Ježíš zemřel z lásky k nám a za nás. Na kříži, kterému jde vstříc, by správně měl za své hříchy a nevěrnosti viset každý z nás... Tam bylo naše místo... - Kdo přijme tuto Ježíšovu lásku (tedy, že On zemřel za mě; mě si zamiloval; a za mě se obětoval...), je pozván k odpovědi lásky... „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, den co den bere na sebe svůj kříž a následuje mě“ - Zapřít sám sebe znamená boj s vlastním egoismem, který nás neustále ohrožuje... Jsme pozváni přijmout i to, co je na cestě následování Ježíše těžké, nereptat a nepošilhávat po tom, jak to mají druzí lidé... Den co den máme na sebe brát svůj kříž, a následovat Ježíše... Neohlížet se po ostatních: jaký kříž má ten vedle mě? – vždyť to stejně nedovedu posoudit, protože nejsem v jeho kůži... Přijetí těžkostí, které jsou součástí našeho každodenního následování Krista, je projev naší lásky ke Kristu i k druhým... Stejně jako Ježíš ve svém utrpení a smrti proměnil vše těžké ve zjevení a předání té největší lásky k lidem, tak se může i to, co obtížného prožíváme my, nakonec stát zdrojem lásky a Božího požehnání pro nás i pro druhé...