úterý po 11. neděli v mezidobí , Kujavy, Hl.Životice 14.6.2022, 1 Kr 21,17-29
Bůh je spravedlivý; miluje hříšníka, ale ne hřích... Upřímné pokání a nezištná láska je cestou k odpuštění a požehnání...
Tělo a Krev Páně, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 16.6.2022 1 M 14,18-20 Ž 110 1 Kor 11,23-26 Lk 9,11-17
V druhém čtení jsme slyšeli nejstarší dochovanou písemnou zprávu o proměnění (o tom, co se stalo na Zelený čtvrtek ve večeřadle); a máme ji z pera svatého Pavla - člověka, který tam nebyl, který v té době ještě vůbec nebyl věřící... A on o tom mluví s velkým nadšením... „V tom, co jsem od Pána přijal.“ On si uvědomuje, že je to něco velmi důležitého; něco, na čem si zakládá; ... a něco, co obnovuje společenství každého z nás s Pánem - tedy EUCHARISTII... - My říkáme přijímání (latinsky je to communio a znamená to vlastně dávání se jeden druhému)... Přijímáme-li Krista pozorně a s otevřeným srdcem, nemůžeme zůstat zatvrzelí ve svých hříších. Naše srdce nemůže zůstat lhostejné k potřebám druhých lidí, kteří žijí okolo nás... Na druhé straně, srdce lidské nemá dost lásky k tomu, aby dokázalo nezištně milovat druhé. Ono to opravdu není možné, pokud bychom spoléhali sami na sebe. Vždyť víme, jak jsme zranitelní, když se snažíme druhému projevit lásku a nejsme přijati; když náš vztah či naše dobrá vůle vyzní úplně jinak... Ale právě proto se máme často setkávat s Kristem v eucharistii, aby on sám doplnil všechno to, co našemu srdci schází. Pokud přijímáme Krista, cítíme-li se Ním být milovaní, pak je naše srdce vyzbrojeno a posíleno k tomu, aby dokázalo klidně a trpělivě přijímat třeba i rány od lidí - a to bez jakékoli hořkosti v srdci. S láskou je to totiž právě tak jako s oním zázračným rozmnožením chlebů: čím víc jí dáváme, tím více jí máme a dokonce nám i přebývá... Ať nás tedy i dnešní přijímání Těla a Krve znova povzbudí k tomu, abychom se snažili mít rádi druhé takovou láskou, jakou miluje sám Pán; a ať nás promění jak těch 5 chlebů...
sobota po 11. neděli v mezidobí, Pustějov, 18.6.2022, 2 Krn 24,17-25
Včera by se četlo o Joašovi, který se v sedmi letech stal králem. Nezůstal však věrný Bohu, protože dovolil modloslužbu. Král nakonec také umírá a nebyl pohřben v královských hrobkách...