11. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 13.6.2021
Ez 17,22-24 Ž 92 2 Kor 5,6-10 Mk 4,26-34
Obě tato Ježíšova podobenství o semeni zasetém do země mluví o vlastnostech Božího království... V tom prvním Ježíš poukazuje na kontrast mezi naší pasivitou a Božím působením. Rozpor v něm ale není. Máme pochopit, že Boží království neroste naším konáním, ale životodárnou Boží mocí ukrytou v semeni... Aby však Pán mohl v nás (a skrze nás) působit, potřebuje naši aktivitu: tedy otevřenost pro přijetí "Božího semene"; naši důvěru a oddanost; přijetí našich limitů a naší závislosti na něm... - Je velikým uměním naučit se být takto správně „aktivně-pasivní“ v Božích rukou, abychom svou (často bezhlavou a svévolnou) vnější aktivitou nekazili Boží dílo... - Boží skryté působení a naše zdánlivá pasivita jsou typické pro Boží království. Je to dokonce (řekl bych) jakési poznávací znamení toho, že jde o dílo Boží... Naše nečinnost je však pouze zdánlivá. Ve skutečnosti vnitřní podřízení se Božímu vedení a spolupráce s Boží milostí vyžaduje od nás velké nasazení; opakované zříkání se sebe; a poslušnost DS... A to není nicnedělání, ale trvalá vnitřní aktivita... Druhým podobenstvím (o hořčičném zrnku) zase zdůrazňuje zdánlivou nepatrnost Božího království. Je v něm však skryta mohutná vnitřní síla... V tomto „paradoxu nepatrnosti“ jsme schopni rozpoznat Boží působení; zjevuje se nám Boží velikost... - Když chce Písmo hovořit o mohutném stromoví, nejspíše zmíní libanonské cedry... (O nich jsme také slyšeli v prvním čtení). Hořčičný keř měl jinou pověst: nebyl známý svou mohutností - nýbrž svým rychlým růstem, houževnatostí a vytrvalostí. Rozhodit na zahradě hořčičné semeno znamenalo: mít ji velice rychle zarostlou... Obě tato podobenství zrcadlí Boží logiku a moudrost, které jsou tak jiné ve srovnání s logikou a moudrostí lidskou... Nejvíce se to ukazuje na Ježíšově životě. On se stal „semenem“, které za nás zemřelo; a my jsme plodem jeho života... Na stromě jeho kříže je místo našeho přebývání; v jeho ranách je náš domov... - I když naše síly ochabnou a my zmalátníme (či už horkem; vyčerpáním; nedostatkem motivace; nemocí či bezmocí;...) - Boží království roste: Někdy možná díky naší snaze; a někdy zase nám navzdory - ale vždy vzrůst dává Bůh...