10. neděle v mezidobí, Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 6.6.2021,
1 M 3,9-15 Ž 130 2 Kor 4,16-5,1 Mk 3,20-35
Celý Ježíšův život byl od začátku jeho veřejného působení protkán bojem se zlem. On nad ním zvítězil, on je ten silák, který je silnější než zlo... A když mluví o těchto věcech svým učedníkům, je to proto, aby jim pomohl rozlišit jak Boží nepřítel působí: působí především skrze rozdělení... Proto je pro nás tak důležité, abychom nedovolili tomu Zlé-mu, aby nás odděloval od sebe navzájem; aby nás vedl k tomu, abychom byli jeden na druhého nevraživý; abychom vytvářeli různé tábory proti so-bě...; abychom prostě nedovolili tomu Zlému nás ochromit... - Těsně před tímto úryvkem Ježíš povolává svých 12 učedníků, aby byli s ním; a posílal je kázat o Božím království, a vyhánět zlé duchy... * - Je pochopitelné, že takový čin se Božímu nepříteli nelíbil; a chtěl toto dílo překazit hned na za-čátku... Toho prvního, kterého k tomu použil, byla Ježíšova rodina... Jedni považují Krista za blázna (rodina), druzí (zákonníci) za posedlého... - Ale to je hodně nebezpečné, protože neuznat Boží působení v Kristu, a nazvat „dobro zlém“ - to je rouhání proti Duchu Svatému... Lidem, kteří se tomu otevřou nemůže být odpuštěno (ne protože by Bůh nechtěl; ale protože oni nejsou schopni přijmout odpuštění, které je darem Božího milosrden-ství; a působením DS)... Rodina se chtěla Ježíše zmocnit; a učitelé zákona ho chtěli umlčet, zdiskreditovat... - Manipulovat s Bohem je velmi nebez-pečné; chtít, aby On dělal, co chceme my – to nás nakonec od Boha úplně vzdálí; stejně, jako když člověk odmítá obrácení jenom proto, že mám jiný názor na svůj život, než Bůh... - Jádrem evangelia je přijetí, nebo odmítnutí Ježíše (a to pod rouškou čehokoliv)... - Ti, kdo Ježíše přijali; kdo vstoupili do toho důvěrného vztahu s ním – stali se jeho rodinou (rodinu tvoří ti, kteří ho poslouchají; a ne ti, kteří se jenom k němu hlásí...). - Ježíš chce, aby každý, koho povolal - opustil svou rodinu, tedy na první místo dal Je-ho. On sám to učinil také... Vždy chce po nás jenom to, co udělal sám... Zřekl se své vůle, a v poslušnosti Bohu se vydal za nás na kříž, aby s těmi, kdo se zřekli sami sebe pro Ježíše, vytvořil nové vztahy, novou rodinu... V tomto životním kroku je pravá vnitřní svoboda, ochrana i vítězství nad zlem... Tak, jako Ježíš povolal svých Dvanáct, aby na prvním místě byli s ním; tak volá každého z nás... Je to na nás - na rozhodnutí každého z nás; ale jedno je jisté: život nenaplníme jinak; ani nad zlem nezvítězíme jinak – pouze v tomto důvěrném vztahu s Kristem...
10. neděle v mezidobí B (první sv.přijímání), Hl.Životice 6.6.202
1 M 3,9-15 Ž 130 2 Kor 4,16-5,1 Mk 3,20-35
Pána Ježíše obvinili, že spolupracuje s ďáblem. Ale on se hájí: "Satan nikdy nebojuje proti sobě." - Čím bojuje satan?... Zlem. Satan nikdy nepoužívá dobro. Nechce dobro člověka. Člověk, který dělá dobro - směřuje k Bohu, ne k satanovi... Kam chcete směřovat vy? - Je na nás, jak se rozhodněme... Možná bychom si mohli to, co jsem právě říkal, trochu znázornit... Markéto a Evo, pomůžete mi?... „Budete házet kostkou... Kdo hodí více, vyhrává...“ (hodí; všichni se znova posadí...) - Hodit víc je tedy pro hráče DOBRO. Někdy se podaří vyhrát, jindy prohrát, někdy je to nerozhodně... Podobně je to i v našem životě: Někdy boj o dobro prohráváme; jindy se nám daří dobrem vyhrávat... Je někdo, kdo stále jen vyhrává?... Asi ne. Stejně jako bychom asi nenašli nikoho, kdo stále jen prohrává... Náš život je jako tahle hra s kostkami: někdy vyhráváme (to znamená děláme dobro); jindy se ale poddáme zlu a prohráváme..., ale s tím rozdílem, že ve hře je náhoda, kým v životě se rozhodujeme na základě SVOBODY... A máme se rozhodovat tak, abychom vyhrávali a byli šťastní... --- Máme ještě druhé vysvětlení z dnešního evangelia, zase na příměru: Zlo je opakem dobra. To je jasné; takže dobro nemůže být současně i zlem... Zase si to můžeme znázornit na kostce: Řekli jsme, že kdo hodí více bodů – vyhrává...; a že výhra je tedy dobro... Když hodíme šestku, co je na opačné straně kostky? (Marku, pojď se podívat...) Jednička.... (když 5 – opak je 2;...) - Kam má směřovat náš život, abychom byli šťastní? Samozřejmě k Bohu... Jak jsme již řekli, nikdo z nás asi stále nedělá jen dobro a nejde přímým směrem do nebe... Nikdo také nedělá samé zlo... Naším cílem není stát na místě, ale neustále postupovat směrem k Pánu Bohu... „To se lehko řekne“ - můžete namítnout – „ale jak to udělat“? Sami to nezvládneme... Ale máme vynikajícího pomocníka (řekl bych) přímo z rodiny. Nevěříte? - Na konci dnešního evangelia říká Pán Ježíš lidem: "...Kdo dělá to, co chce Pán Bůh, je můj bratr a má sestra..." - Pán Ježíš nás nenechá v moci zla, ale jako dobrý bratr nám pomáhá... - Jak? - Když uděláme něco zlého - ve svátosti smíření nám odpouští...; a jako posilu na cestě dobra - nám dává jako pokrm sám sebe v Eucharistii...