1. postní neděle C Hl.Životice, Pustějov, Kujavy 10.3.2019
5 M 26,4-10 Ž 91 Řím 10,8-13 Lk 4,1-13
První postní neděle nám představuje, jak byl Ježíš pokoušen na poušti... Ježíšův zápas se zlem byl skutečný; nejen naoko, protože na sebe vzal lidské tělo... V tomto lidském těle bojoval za nás a o nás, a svým zápasem nám také ukázal cestu, jak máme sami čelit pokušiteli a nenechat se odvést od cesty, kterou nám připravil Bůh... - Ježíš do pouště vstupuje plný Ducha svatého po křtu v Jordánu. Duch ho vedl do pouště a tam byl čtyřicet dní... Ježíš šel v poslušnosti kamkoliv, kam ho Duch vedl, tedy i na poušť... Věděl, že poušť není „procházka růžovým sadem“. Ale věděl také, že tam nejde sám a ze svého rozhodnutí... A to je důležité i pro nás - nechodit "sám" a "ze svého rozhodnutí"; anebo jinýma slovy: být tam a dělat to, k čemu nás Bůh povolává, protože k tomu nám dává i svou sílu... Kdybychom naslouchali Duchu, kam nás chce vést; a byli ochotni ho poslechnout - náš život by se stal zdrojem požehnání a přinášel by skutečné ovoce Ducha. A to i v poušti; vyprahlosti; a dokonce i v boji se zlem... Máme i my nějaké místo, odkud se můžeme vrátit plni Ducha Svatého? - V modlitbě „Přijď, Duchu Svatý“ je i prosba: „… abychom se dobře rozhodovali a správně jednali.“ – Toto je důležité mít na paměti každý den a každou chvíli našeho života (a zvlášť na pouštích našeho života), abychom nezabloudili… - Mnozí svatí byli pokoušeni, a ani nám se pokušení nevyhýbá... Úžasná výzbroj do boje je: být „online“ s Duchem Svatým! On je s námi pořád, ale navazujme s Ním spojení i my? Mnoho lidí v životě musí projít duchovní pouští – někdo menší, někdo větší... Člověk se cítí vnitřně vyschlý; ztrácí zem pod nohama; vše se mu rozpadá a obklopuje ho tíživá temnota... Potřebujeme si připomenout, že Bůh se člověku nezjevuje pouze v jasném světle, ale občas používá i temnotu... (totiž uprostřed slunečního dne je nemožné zjistit, že k obloze kromě slunce patří i hvězdy. To se dá jen v noci... Podobně se i v našem životě někdy možná „setmí“, abychom znova mohli kráčet za světlem...). Jako obohacující vnímá stav pouště i italský spisovatel Carlo Caretto: „Poušť je životním prostorem lidského kráčení k dokonalosti. Na poušti se člověk učí poznávat sám sebe a správně se rozhodovat... Poušť nám ukáže, co je v našem srdci, a odhalí nám různé »bůžky«, které jsme si chtěli ukrýt (jako makabejští bojovníci, kterých bůžkové stály pak život) Je to zkušenost, která nás učí, co se Bohu líbí....“ Přeji vám i sobě mít „slunce nad hlavou“; ať nám první neděle postní připomene důležitost Ducha Svatého v našich životech; a to především v těžkých životních „pouštích“... Kéž se na pouštích neztratíme, ale naopak posílíme...